Jarní mámení

Vesničko, schoulená v přehršli zeleni,
v stromoví proměna - běloučké mámení
dýchl máj do květí motýlků zářivých
Vstříc vánku poletí na luka klamný sníh

Spálí se o záři zlatavých paprsků
v hebounkém polštáři prostřených jarních dnů
Z vlahého večera připlouvá lásky sen,
s křídlami anděla, touhou byv polapen

Vesničko, ukrytá v pleteni věnce hor,
rozkvétáš do léta a duši tíží bol
Probouzí za noci spáče v zlé samotě
a srdce krvácí: ,,Lásko má, volám tě!"

Pospíchej k obláčku, vlaštovku zapřáhni...
Opratě v zobáčku, blíží se ku stráni
milenců poslíček švitoříc touhu mou
Zamykám na klíček cestičku oblohou

Vesničko, tonoucí v květnovém zajetí,
nad peklo horoucí pálí vzdech v objetí
Milenka krásná je v poupatech kopretin
vstupujíc do ráje z třeskutě krutých zim

Svítání kohouta probouzí do rána
Petrklíč odkvétá, hra vášně dohrána!
Slunečně jasný svit rozplynul křivky těl
Čas nelze nazpět vzít, sen lásky uletěl...

Vesničko, zářivá plameny ohňů střech,
neskromné přání mám, zakleté v okovech:
Nechť žežulka spočetne roky zlé samoty,
nepovím více ne, přijdeš-li milý, ty!


A on přišel ze Lhoty, odkud je i foto
Z knihy Volná jak prokletí