Déšť neustává venku
Až po okraj naplnil sklenku
slzí země
Jemně ztéká
z kopretiny,
kozí brady i šalvěje
Svět není jiný
Zem nechvěje se chladem
Jen otevřela náruč rose
a ve dnu mladém
tváří se zamračeně
A jako muž setře slzu ženě.
tak slunce pohlazením
saje vodu z louže
I stín listím klouže
a čas vteřinou
Ač nejsem s ním
jedno vím:
Samoty i deště pominou!
1 komentář:
májový deštík smáčí zemi
a v Tvých slovech jsou obsaženy
cit a láska ke kraji i muži
tak ať máj se tuží
Okomentovat