On

Přichází On
Zvedá pohár, utírá trápení
a lije naději, kterou chci do dna pít,
pak v jarním mámení polapit
touhu letitého tuláka

První doušek po jazyku válím
Ach, chutná, voní, láká ...
Tak bylo asi králi,
když usedal na trůn,
by spočetl bohatsví země

To vše bylo ve mně,
když zapálil vatru
a já nedočkavě sedla na lep tepla,
jež skrytou falší hřálo do daleka
Oč hořčeji druhý doušek zhltla,
v němž budoucnost, co čeká,
spatřiti jsem směla

A na to má duše smělá řekla: Ne!
Ne, ne, pane, mé tělo není na prodej
za kousek pozlátka
Snům nesvědčí říci: Dej
dvě malá kůzlátka
v krvavém západu hvězdy denní

Což soudnost tobě dána není,
že chceš víc než žena může dát,
až z jara listopad náhle vane slzou,
co nečekaně
místo záře štěstí
pouhé otroctví
mi věstí?
.
***