Z křídel všech pegasů
první sníh
snáší se do vlasů
královny vodníků
Tiše v haluzí zanikl
Po tváři vrásčité,
po těle, ke kořenům,
co k zemi jsou přišité,
nesmělé
kapky slz stékají
Spoustu letních dnů i zim
vrhala po kraji
chladivý stín
než pila sčesala korunu
větvoví
Dnes sídlí zas na trůnu
uprostřed Stupavy
Dlátem k životu probraná
královna od vody,
od rána do rána
plná pohody
1 komentář:
Hezká básnička, hezká fotka. Jen doufám, že ona úprava nešla moc do hloubky a ta vrba netrpí, není otevřená nemocem. Přeci jen je to docela velká rána v kůře.
Okomentovat