Kamarádce z dětství

Tulák vítr bez příčiny
odvál letadlo ve větvích,
z pokojů smrčiny
vymetl dětský smích
i nekonečné hry tajemné
jež vznikaly hravě

Nebyl den bez ní ani beze mne

Dávno zarostly tunely v trávě,
co všudybylá dvojice tvořila spolu

A dětství střevíce,
zázračná štafeta v života bolu,
předána další a další generaci ...

Neúprosný čas povinnostmi i prací
uzamkl cestu zpět

Ve vzpomínce zavoněl dětství květ
a ač nám už není dávno dvacet,
do ráje v myšlenkách se smíme vracet

A až z nás zůstane jen starý kmán,
zcela oddáme se vzpomínkám ...


***

Kdo občas nezabloudí do bezstarostných chvil?