Naše zlatíčka

Zas přijedou vnučky!
Asi netuší,
drobné, něžné ručky,
jaký dar hnedka
dají vráskám na duši
Vždyť žijeme jen pro ně!

I nerudného dědka
v mžiku mění
v houpacího koně
Na to bez prodlení
nohama nahoře
ocitne se celý dům

Vše prozkoumají v komoře,
zvednou mandle sousedům
a dřív než ozve se z kuchyně
oběd je na stole,
kočku zavřou do skříně,
psa učí jezdit na kole ...

Co ty všechno nesvedou!
Kdeco stihnou prošmejdit
*
,,A zase brzy přijeďte, za babi a za dědou!"

Do té doby božský klid ...