Končí r.2011

Na shledanou

šeptám tiše ...

Ohňostroje planou,
čas smutkem píše
naději zítřka

Že bude lépe
v srdci každý hýčká
Za okny realita

Skýtá pohled nemluvněte
do kolébky mocipánů
plné našich mozolů

Slova sladčí marcipánu
než usedli nahoru,
do jámy lvové

Tam v zlatu klec září
a tekou řeči smaragdové
zakaleným potokem

Novodobí otrokáři
nekřesťanským úrokem
lid zapřahají do popruh
lodi jménem Dluh


°°°°

Změny připravené vládou pro rok 2012 nejdou přejít mlčením ...

Klouzání

Tak nám sníh napad
Nebeská cukřenka na louže
Kdo myslel by na pád?
Vždyť cukr neklouže!

Úkrok stranou
Úleku vteřina
A kámen hranou
koleno přetíná!

Kontrola okolí
Nikdo v dohledu
Vstávání zabolí
Holt sklouzla jsem po ledu!


***

Naštěstí přes tvrdý dopad kosti vydržely ...

Pohled z okna

Sleduji mžení posváteční
Doma v zakuklení
A slova ční
Přes mlhu za okny

Stuhu tmy,
co choulí se pod lesem,
zakryji závěsem
světelných paprsků

V nich si čas postesknul
Rok prý zas končí v řadě
a na prahu dveří stojí mládě

Čeká a věří
Sobě i nám!

Připíjím všem
Pozvedám sklenici,
by v Silvestru veselém
třpytla se na líci
jen štěstí kapka

Slova vratká
stékají do kraje
Za okny mlha je ...

Malé díky

Jsem vděčná múze
i za to málo,
co smím sklízet

Nejsem mluvka,
ale kdykoliv se něco porouchalo
stačilo slůvka vkládat na papír
a hned nastal vír emocí

I za nocí beze spánku
jde slovní slánku uchopit

Kdo má cit, má dar,
co mnohý svár
do ztracena zacelí
(A to není ani z oceli)

***

Snad předvánoční shon nedovolil myšlenkám patřičný rozlet ...

Veselé vánoce

Malé přání
posílám všem za svítání

Ať Štědrý den
začne i končí úsměvem
a vločky sněhu
štěstí, něhu
nechť k domu snáší

Psáno na Salaši 24.12.2011

Podzimní déšť

Že vlastním záda
kapkami deště
brnká hitparáda
nepříjemných pocitů

Býti tak ještěr,
co ve skrytu
hladiny
nečinné hodiny leží
a na ničem vůbec
mu nezáleží ...

Nebo být trubec
v jasném létě,
povětřím
jen tak si letět ...

Ani pták
v odletu
nepozná bolest tu,
co svírá těla
lidí ...

Jenže přes pohled svůj
každý především vidí
Proto nelituj

I stín v pláči
má své klady
A bolest značí:
Jsi ještě tady!

Stínově

Ano vím!
Vlastní stín
máme v patách
Ve shodném tónu
s námi chvátá

Originál z milionů,
co neukradne
den ani čas

Ve tmě vadne
a pak zas
krok za krokem
nás provází

Otrokem je,
co z nesnází
nikdy nepomůže

Sazemi,
na zemi
i po zdi klouže
bez poskvrny

Nesmáčí ho voda
a my
ho nechytíme

V mysli hlodá,
projde rýmem
pak náhle mizí

Moc dobře vím,
že není cizí
Je navždy mým!

Žehlení

Jediná květina postačí,
když osina z bodláčí
do kalichu lásky vlije
místo smíchu vrásky
a ledový jed zmije

Skromný dar hned
melodii vztahu
něžně a přímo vhání
na nekonečnou dráhu
prestissimo milování

Jak jiné?

Život po špičkách
kolem běží
Na stěnách hrách
a na nejvyšší věži
láska - známý cit

Sevřel jsi ji v dlani
Však nestačil uchopit
Teď do věže ani
okno či vchod!

Chodíš kolem v kruhu,
zakopáváš o další schod
zatímco lež do popruhu touhy
znavená křídla vine

Příště, příště to bude jiné!


***


Říkáme si vždy, když život po špičkách kolem běží ...

17.listopad

Znají viníka!
Nepotrestán,
přes dvacet let uniká
Jen se ptám:
Fakt za vše může komunista?

Dávno svržená je Leninova busta
a přesto má moc nadčasovou:
Pod smogem je podepsán,
i špatnou smlouvou
ubližuje z více stran

Určitě má prsty i na dálnicí
zvlněné na odpadu
I na úrodné půdě bolševici
povolili spousty skladů
a elektrárny na sluneční energii

Komunismus hodně tvárný,
když pradávnou utopii
jako motiv vloží autor
do střelby v Kunovicích

Lidské selhání či vzdor

ukryto pod poklici
jedné strany!
A my?

***


Nikdy jsem nebyla členkou žádné strany, ani v sobě nemám touhu moci. Jen jsem se narodila jako člověk a přála bych si jako člověk život i dožít ...

Námraza

Zavírám víčka máčená žalem
Zkraje hýčkal,
byl mi králem nejvyšším
Na vše odpověď,
minulost utišil ...

A teď?
Prý dost bylo řečí
zbytečných!

Zimě jistě svědčí
bílý sníh a ticho v ledu
Však já beze slova
mluvit nedovedu
Já ne!

Z olova kámen
lásku nepokrytě
srazí v nultý bod
Vztah na úbytě schází,
když cenzurou přetnou slovní svod

***

Zná někdo recept, jak máme my ženy vysvětlit mužům, že slovním monologem nehledáme řešení, jen se občas (Občas dost často a opakovaně!) potřebujeme ,,vykecat" z problémů, co nás tíží?

Listopadová noc

Stmívání usedlo do očí
Noc za kopcem
s oponou se plahočí
A ta námaha!

Navíc den co den
měsíc do opratě zapřahá,
za ním hvězdy na špagátě
na vymezené místo váže

A za odměnu?
Pod nohama listí místo gáže
a nikdy nekončící směnu!

A buďme si jistí,
listopad má nejradši!

Čím větší chlad,
o to víc je bohatší ...


***


Do zimního slunovratu je ještě daleko a noce jsou čím dál delší ...

Kytka

Kytka jako úplatek?

Odjakživa květ značí vděk,
naději či cit

Vše beze slov lze vyjádřit
kyticí květů

Možná se pletu,
je i úplatek,
marná sláva,
když za účelem uplácení
květina se dává!

***

Vznikla jen jako komentík na téma uplácení ...

Dva

On a Ona
Spolu a zase
Seplá spona
v mezičase
odporu

Polibkem rozevřeli
svou třináctou komoru
Pocit vřelý pájí těla
do jediné bytosti

Sopka jícen rozevřela
Láva plná sladkosti
proudí dvojím vesmírem
dokud něhy sten
neuzavře vodopád

A jdem spát ...



***

No jo, i takto se dá prožít večer s tím, koho máme rádi ...

Půlměsíc

Náš souputník odvěký
Poznal vznik,
zná i zániky
všech bytostí na zemi

Napolo sedící
mezi větvemi
na líci večera
dívá se do očí

Okno dlaň zavřela,
zčernalo jehličí
a pod hvězdným závojem
usíná další den

Pomalinky
a tiše
do vzpomínky
noc dnešek píše

Zamyšlení

Tajemně
pozvedám myšlenku
ze země
do šenku
čtivých očí

A pak?
Jestli je brak bez směru,
v závěru
skrčeně v koši končí

Plachtění

Od prvopočátku
plachtíme mezi životem a smrtí
Někdo najde zkratku,
jiný druhé nadechnutí

A nic není jisté!
Stále jsme hosté
na planetě Zemi
zachyceni početím

Malý stín ve vesmíru,
co z atomu
černou díru
programuje do domu

Od prvopočátku
plachtíme mezi životem a smrtí
Někdo najde zkratku,
jiný druhé nadechnutí

***

Není příjemné slyšet zprávy, že lidstvo neustále zdokonaluje zbraně a přibývá států s aktivními ,,atomovkami" ...

1.11.11

Skončil ,,baby bum"
Neobyčejný šrum
se včera děl na netu
Jarní louku v rozkvětu
připomínal blog
,,Psáno na Salaši"
Klik, pak krok
a z počítadla
se jen práší ...
Když půlnoc padla
216 zobrazení
čítal stav celodenní


***

Děkuji, třeba jen za krátkou návštěvu a zdravím všechny, co se budou vracet. Lenka

Ještě není pozdě!

Úcta ke stáří
se vytváří
od malička

Na rukou hýčkán
tvor malý,
podstrojujeme mu
jako králi

Vždyť známe cenu
života
I to,
že drahota
prostupuje časem

Je mi líto,
však zjistila jsem,
že koho smrt
nesebere se zákrut
švihajících pěstí
a nepolapitelné má štěstí
za zdmi pevného hradu,
stejně ze tmy bez odkladu
čas zabuší mu na vrata

Chudák i bohatý,
všechna zvířata,
já a ty
před očima scházíme věkem
A nejhorší dřina,
když nemoc nad člověkem
láme hůl
a není na blízku,
kdo by prostřel stůl
k přežívání

To pak v notýsku
napsáno z rána
jediné přání:

By dáma,
co nosí kosu
a chrastivé střevíčky,
pod očima setřela rosu
A navždycky!

Úcta ke stáří
se vytváří od malička
I děda nad hrobem
chtěl by být hýčkán
dřív než den
promění se v noc

(A strašně moc!)


***


Populace stárne a už teď se čeká na místo v seniorských domovech ...

Předpověď

 

 

Zataženo!

Hlásí stálé věno

podzimu

Do zpráv o počasí

i do rýmu

se valem smutek řine

Mlžným kalem

nemile splyne

les i skála

Do chvíle

než z houští tmavou šeď

podebrala jiskřička jasu

Mylnou předpověď

 slunce právě pouští

k ďasu!

Vteřina hřbitovní

Na keřích kapky rosy

vydané mrazu napospas 

Jiskřivé žihadlo vosí

v pletení stébel trav

bez žence kosí

 

Zvadla zeleň letní,

slunce svit pálí jiřiny

 

Brzy se setmí,

čas dlouží vteřiny

skrz dušičky samoty

 

V louži slz

rozžehneš svíčku

Není zbytí!

 

Já, i ty

saháme pro kytičku

hřbitovního kvítí

***

Asi každý má pro koho zapálit svíčku ...

Peníze, peníze ...

Peníze, penízky!
Pud nízký
povýšený nad člověka

Do bytu, do domu
z mamonu
dravá vtéká řeka

S přítokem kalu
bez obalu
ničí klid a lásku

Dobře se mít,
někdy znamená
rodinu dát v sázku ...


***


Kolikrát se ptám, zda nekale získané bohatství znamená také šťastné žití?
Nemám nic proti penězům, ale když se při jejich získávání ubližuje druhým,
pak se vracíme zpět do divočiny, kde platí zákon silnějšího ...

Vinné myšlení

Osvědčený lék
je decka vína
I tak
myšlenek meluzína
na soumrak
stahuje ráno

Příliš času promrháno!

Saháš na dno,
když krásu ladnou
nemoc s časem pohltí
Stín z bytosti
a ne ty
jen chodí

Dětství pohostí,
plujeme lodí
přes ideálů ráj
Život na táci
je plnoletých kraj

A karta se obrací!

Mizí iluze,
času se nedostává
Práci i peníze
bere doba dravá
Na smirek stínů
změnil se plyš

(Ani medicínu
za kapsu prázdnou nekoupíš)


***

Ne tak dávno platilo: Zdraví za peníze nekoupíš!
A dnes platíme za všechno, přestože si celý život poctivě spoříme povinnými srážkami z vydělaných peněz ...

Hotel ,,Linea"

Ani se nechce z tepla pokojíku,

ač občas v ruce kliku

drželi jsme bez dveří

To spěchalo se k večeři

či ke snídani

(Věru, moc dobré bylo hodování!

Dík patří personálu všemu,

za příjemné chvíle, za přijatelnou cenu

i za zkušenost:

Ač plíce máme zdravé,

zato vleklou bolest zad,

OXY prý to pravé

A okamžitý protest nepřijat!

Holt, co je psáno,

to je dáno

a kyslíku není nikdy dost!

Váš celkem spokojený host

""""

Je prima na pár dnů vypnout od všech starostí a věnovat se pouze sobě. A když je to ve dvojici a navíc je v místě ubytování i přístup k internetu ...

Podzimně

Koberce listí
na zemi leží
Buďte si jistí,
že nezáleží
z kterého stromu
pestrostí hýří
cesta k domu

Ráno ledové chmýří
háčkuje krajkoví
přes barev škálu
Tvářičky zrůžoví
a my máme páru
při každém výdechu

V lese poslední hříbek
choulí se u mechu
Tepla ždibek
schoval pod čepici
Prsty prokřehlými
hrabeme podzim ke krajnici
paní zimy


---------------------------------------------------------

A zase mi to nedá, komentík přidávám pod čáru
Můj velký patří dík ,,Odowakaru":

Říjnová sobota

Takže je podzim, - řekla cesta.
Zablácená jsem dozlata.
Když po mě jezdí lidé z města,
mají vždy kola od bláta.

Deštníky-houby na mě rostou,
prý je už podzim. No, já vím!
Potoční býlí s vůní prostou
soupeří s vanem jablečným.

Mlha mě k ránu vždy o kus zkrátí,
v šál halí moji krajnici
a říjen počal bubnovati
prstíky deštěm vonící.

Děkuji

Slůvko možná zdá se

obyčejné, prosté

Děkuji se říká znovu, zase

Po desáté, po sté

 

 

Samet není hebčí!

Děkuji, libě zní u dětí

Po špičkách chodí mezi řečí

a taky vypadává z paměti

 

 

Na zatvrzelou zem,

kde rozbije se na střepy

Nesmeteš ho koštětem

a nikdo zpět ho neslepí

 

 

Vše zrovna ve chvíli

s kterou nepočítáme

A osa se vychýlí

pro slůvko všem známé

 

***

 

 

Každému, kdo dočetl až sem říkám z celého srdce: DĚKUJI

Jak na to!

Když střepina slova
srdce ková
do ostří meče,
je zbytečné brečet
či tasit odvetu

Lepší v myšlenkovém přemetu
spoutat hořkou slinu
a třeba formou rýmů
rozhodit očím
k nahlédnutí

Jak slova se točí,
rozvíří pnutí
a uprostřed víru
problém najde černou díru
Vlastní!
I proto se básní ...

Podzimní zamyšlení

Rozevlátý večer prosvítá

korunou stromu

Slunce zhaslo tam,

kde cestu domů

západ spaluje

 

 

Hvězdné okuje

děraví tmu

Do rytmu neonů

pulsuje tajemství ulice

 

 

Ze sídlištních záhonů

rozžehlá kytice

vysílá světelné SOS

do neznáma

 

 

A zatoulaný pes

u cizích dveří hledá pána

Na jméně nezáleží ...

Bez šance?

Jakou dnes cenou

hodnotí se lidské zdraví?

Nadhodnocenou,

vyřknou odborníci od Vltavy

,,ONI!“

A omezí rozpočet

(Na konto přihodí si miliony ...)

A v práci?

Marodit už teď

se nevyplácí

a za přesčasy

se neplatí …

Proč asi?

Jsou lidé bohatí,

pak jejich zaměstnanci

a je demokracie!

Každý měl stejnou šanci

dostat se mezi zmije

(Jenže ruka vždy stejnou ruku myje … )

***

Děkuji za přivítání, ..Mutile" Rehabilitace měla úspěch. Zase jsem se cítila jako člověk.

Ale jen do chvíle, než mi z práce bylo řečeno: ,,Okamžitě nastoupit!" (Lékaři doporučovali aspoň týden klidový režim) Naštěstí jsme se dohodli ještě na pátku, protože tři dny klidu jsou nezbytností ...

Říjnově

Do korun bez listí

smutek si lehá

Na slunci znejistí

Jen, co paprsků něha

mu pohladí tváře,

zázrak se stane

 

Hned prazvláštní zážeh

do srdce vzplane

Na to smutek s listím

snáší se k zemi

a v zlatu se blyští

den prosluněný

 

Tolik

Tolik lidí chodí po planetě,
trošku míň se právě brouzdá v ,,netě"
a všichni máme jiná přání
i pousmání

Jsme každý jiný!

Jednomu na šediny
již padá hlína,
jiný se dravě dere z klína
a křičí z plna plic:
,,Jsem člověk, kdo je víc?"


***


Dílko vzniklo po přečtení básně ,,Každý jsme jiný"
na http://liter.cz/Basne/336232-view.aspx

Vzpomínky

Netuším
proč vzpomínkový splín
roztočil soukolí
zážitků ztracených,
co zabolí
či probudí smích

Snad, že nebe se kaboní
Či že tu
jezdec na koni
v krajině bez květu
kluše sám
a bez sedla

To znám,
šeptla vzpomínka pobledlá ...

Dočasně

Vše je dočasné
Čas ne!
Ten je, byl a bude

Má vteřiny chudé
na zážitky,
pak hodně řídký
teče
než se mečem
setne v půli

Jak ho využít
jen na naší vůli

Časová nit
vládne od prvého nadechnutí

Je i rozmarný
Se spoustou chutí
sčítá dny,
měsíce i roky
Jde i mílovými kroky

Je král,
je páže

A co vzal,
vrátit nikdo nedokáže!

Konec prázdnin

Je po neděli

Dům osiřelý
píše vzkaz
vlaštovkám v odletu:

Až krutý mráz
krajinu zajme tu
a ticho sedne si
do korun bez listí
a až nad lesy
severák prosviští,
pak vzpomeneme
na křídla unavené,
co vrátit chtějí se zpět

A až proletíte svět
i z druhé strany,
vzpomeňte si na ten dům,
kde křídla mámy
směr daly vašim snům

Větrné

Jsem pouhý
vítr v přeletu

Zlaté čmouhy
právě tu
kreslím do listí
podzimu
než znejistím
ve stínu
zeleného jehličí

Pak po špičkách zafičím
piruetu
do bělosti květu
chryzamtémy

A na závěr
vůní ženy
změním směr
myšlenek tvých

A až sníh
vášeň ochladí
do kruté zimy,
řeknu nevadí,
stejně jediný jsi mi


***


Věnováno příteli

Časoprostor

Není co bejvávalo!

A přesto včil
čas přetočil
krásné málo
z minula

A radost protnula
bod v mezičase
tenkým lasem
naděje

Ta všude je
na dosah
a žádný krach
ji nezlomí

(Jenom my!)

Trnky

Ztrácím se v hrobě
ztracených snů

Na žhavé skobě
letních dnů
visí rám bez portrétu
s jinotajem
uzrálého květu
trnkové větvičky

Většinou stačí
dvě tři skleničky
a co bylo k pláči
je k pousmání
Vždyť i v době kvasu
loňská stále k mání

Tož, na tu krásu!

Časová pavučina

Usíná za pochodu
tikajících hodin
S ručičkama po obvodu
v myšlenkách se brodí
časovou tísni

Právě teď být s ní
by si přál
Třeba na chodníku!
Jenže odpověď
stojí opodál:

Tvar vykřičníku
tenčí než vlas
a ústa němá

Prý nemá
čas

Tak nevím, komentář či samostatné dílko?
Ať čtenář posoudí:
Odowakar řekl(a)...

Není času, kromě času!
V myšlenkách na svoji spásu
bereš v život otáčivé,
dvojité či odstředivé
kyvadlo, co nepatří ti.
Ze sna voláš, když se řítí
a dobíhá ať tam, či sem:
"Vteřino času, jsem tvým otrokem!"

Čtvrtá ranní

Nemožu a přece mosím
z postele skoro ráno
Marně škemrám, marně prosím ...

Noc má už rozestláno
a tma ulehá pod šlápoty
hvězdy v rozjitření

Zase do roboty!
Jiná cesta není
už vím jistě

Jeden ze sta, spíše z tisíce
měl lokty na správném místě
Proto vyhnou se mu třenice
mysli v procitnutí

A čas už jít nutí ...

Igelitový

Slunce v mracích
plných blesků
sílu ztrácí
za potlesku
hromobití

S kapkou kapka
se přichytí
a zahrádka na to
velký rybník
a v něm bláto

A viník?
Pryč uhání
nabručeně

Jo, koupání
prý letos v ceně!
Proto nemračme se
Možná hřiby najdeme si tu
někde v lese

Předbalené v igelitu!

Kapky

Deště kapky v očích
sladký pocit stočí
do tváře včerejška

Nic nezmeškal
Jen zvadl do stínu
jehličí z modřinu

Do květů v rozvití,
co vláhu si přichytí
v kalichu z červánku

Pak na stránku
rána vzejitého z mlh
opět zažehne léta kruh

Tu, tu, tu!

V letu tu vpletu
tudletu tetu
světu do kupletu
Je tu v květu
v netu


Pak v létu metu metu
na tu sketu v kytu,
co tu v skrytu
krytu bytu
kýtu jí tu

***


Malá hrátka se slovy končícími na ,,tu"

Co vy?

Citát citů pocitový
hluše píše do osnovy
zahoukání moudré sovy

Kdo ví?

Možná pestrobarevnými slovy
jen vyjadřuje skutek nový,
co otakárek fenyklový
křídly nese do jedloví

Ticho neodpoví

Jen hořkomedový
je meziprostor mezi krovy
zvednutými do obnovy
domu, co tváří se jak sonet ukázkový

Vzácný kov mezi kovy

A na římse ohnuté do podkovy
pohled sametový
víří listy v křoví

Odchází pohled snový ...

Duhová

Duhová krása
kapky spásá
přes spektrální most

Chvilkový skvost
pro potěchu našich očí
nad obzorem oznámí:
,,Bouře končí,
slunce zas je nad námi!"