Fosilie

Půlnoc má moc
stinných stránek,
co chladný vánek
ovívá šepotem listí

Světlo v záhybech
na okamžik přelstí
dávný šleh
černočerného nekonečna

Zem, mladá slečna
člověkem šperkovaná,
rozjasňuje vždy od rána
modrou tvář

Sluneční svatozář
dodává energii,
z které všechny biomasy
pospolu žijí

Vzácné trasy dané Zemí
a ověřené v pokolení
pokrok žene
Do záhuby?

Bohatstvím se nepochlubí
tělo opojené z vlastní moci
a jedinou chybou vypálené do kamene
bezbřehé noci ...


***


Neustále se vyvíjejí novější a ničivější zbraně, prý na obranu ...