Průlety do nitra
náhle a bez ptaní
odročím na zítra
Pak, dřív než svítání
nakopne další den,
pozvednu oponu zbloudilým myšlenkám
Žití stává se hromadným kalupem,
v němž každý sám
běží závodní maraton
A když se neuhlídá
dechu tón, hned holá bída
náruč rozevírá doširoka
Co máme, je věčná víra,
že i na žraloka nakonec
spadne spravedlnosti klec
Žádné komentáře:
Okomentovat