Noční obloha

Semínka rozkoše vhozená nekonečnu

mrkáte, vábíte: Blíž, pojď blíž...

Uchopím kopí, temno středem přetnu

Což palčivost rány stále necítíš?

Zbloudile, věčný poutníku,

mdlé oko v závoji hvězd přivíráš

Pokoušíš sílu zániku,

když v novu jistý život máš?

Krvácí ráno loučem slunečním,

prázdné ano 

do ticha šeptám

a nevím, sním či bdím?

Křičí a vzpíná se slaďoučká touha

neznajíc pražádné zábrany lidí

V mohutný příval mění se strouha,

vlnobití nespoutané vášně v obzoru vidí

Obnažil odliv útesy skrytých skal

Paprsek slunce nahotu hladí

Proniká příboj v nitro mé dál a dál

S láskou svědomí marný boj svádí

V oceán rozkoše ulehnout spolu,

odklopit víčko bledému spáči

S přílivem kochat se v hvězdném stvolu

Už jazýček vah v studnici máčím...