Rozžhavená neděle

Ticho přilepené na patro beze slin
mlčí žárem žhavého odpoledne
Příliš krátký stín ode mne
k zemi padá v půli zlomený

Nemám ráda pohled tvrdě kamenný,
co vypíná slova bez adresy
Kde schází rám, zkouším kreslit
barvitě i černobíle

Štětcem chytím tě v příštím díle
V momentě, kdy jiskření z hvězd
do něhy letní bouře
rozvine zaťatou pěst

Aby ne!
Voňavě tělem slastně klouže
touhy dým
až k dešti líbání

Pak chladivý stín oboustranného pokání
bez jakýhkoliv retuší
oslňuje do hloubky nitra
Možná už zítra všude se rozprší