Daleko od stromu

Hrušku v trávě
podzimního odpočinku
tak trošku kolébavě
si zvedl pán na svačinku

Tu červenolící,
zaobleně sladkou
uprchlici, co starou matkou
připoutána dosud
A že z jara byla pěkný kvítek!

Ale nehuhrala na osud,
když včelka bez servítek
a hezky potichu
prošmejdila jí světničku,
pyl sebrala z kalichu

Běloučkou pak jen spodničku
přeoděla do zelené
ve víře, že časem,
na včeličku zapomene

Pak sem
přiletělo hejno vosí
Pobodalo sourozence
Matku proto rychle prosí,
po větru a tence:

,,Na cestu chci vyrazit
poznat širý svět
Těsný příliš už je byt
Vrátím se co nevidět!"

Tak od stromu se kutálí
Stejně každé dítě
Nebuďme proto zoufalí
Osud různé splétá nitě