Víčka orosená

Ztrácím se mezi listím pod stromy

Zcela opadaná

V rozkladu atomy

zářivě zelené,

když mráz z rána

krajinou prožene

bilý plamen

Kouř z kamen

vesnických stavení

k slunci se upíná,

aby pak jak špína

prostřel se na zemi

ke spánku

Ledové škádlení

s polednem po vánku

odlétá do ztracena

Nedoschlá už jsou sena,

když teplo v doušcích pije

podzimní nostalgie

I srdeční cestička,

kuklí se pod víčka
orosená