Shořely na popel,
když mráz šel
svítáním
Nové už nesháním
Smutek na tváři,
slza v oltáři
pohaslých plamínků
Mám jen vzpomínku
na léto ohnivé
Tak je to!
Chvíle mámivé
nelapíš do dlaně
Vždycky jsou na hraně
přítomna-minula
Minuta svinula
smutek do kornoutku,
když odkudsi z koutku
slunce se vyhouplo
V úsměvu mizí zlo
myšlenek ponurých
Už brzy čerstvý sníh
oheň jeřabin uhasí
Teď ještě smutek tu stýská si ...
Žádné komentáře:
Okomentovat