Řeč havrana

V krvavém svítání
stromek čistý
dole tam na stráni
prý žaluje suše

Schází mu listy,
co mohly mu slušet
ad jara do podzimu!
Zem letos nedala
jedinou slinu ...

Marně nahatě prosí
včelky i zpěvné kosy
o spočinutí,
zatímco ostatní stromy
voňavou chutí
přes květů struny
s větrem brnkají písně jara

Co strom vyvedl,
že příroda dala
život mu do ledu
věčného spánku?
V krvavém svítání
smutek píše na pozvánku

Když tu bez ptaní
zkoumavci zobáky zatly
Přilákal strom trouchnivý
sýkory, ba i datly
a proto už dobře ví:

Nic nekončí bez užitku
I po smrti jde život dál
Naposled nakrmí kytku
a ruleta věčnosti rozehrána
To vše krákoral
havran dnes časně z rána