Ach můj bože,
špička nože lehce klouže
do směru,
kde nevěru nikdo neřeší
Vždyť peleší se každý s každým
až dým
zamořuje ovzduší
Občas zevnitř vytuší,
že i bič zná vrátit rány,
co nehlídány umí
zranit zranitelno
Krok kuní, v očích černo
a stále nový začátek
s koncem na kraji
Nespočet oprátek lásce potají
vázaných do nadechnutí
sečte hřích v času pnutí
na vyčerpáno
Už nebude jak zakotvit,
kde žije prázdný byt
a prázdné ráno ...
***
Lidé byli stvořeni jeden pro druhého a přesto v součastnosti raději hledáme toho třetího ...
Žádné komentáře:
Okomentovat