Občas se zadaří

Už jistě rostou

přemýšlím,

když lesní cestou

se mihne další stín

s košíkem v ruce

 

Je to pár dnů,

kdy déšť prudce

oblohu zatáhnul

a napojil suchou půdu

do přepita

 

Rozhodnutí, že taky pudu,

hlavně vítá

čtyřnohý průvodce

Vodítko do ruky, batoh na záda

a vzhůru do kopce!

 

Je to paráda

zase dýchat lesní vzduch

Náhle pes zavětřil ...

Prý neznámý puch

nese se povětřím

 

Vidím v ohbí cesty

spěchat hřibaře

Proč sundávají vesty?

Leda, že ...

Je to tak, šup s nimi do košíků

 

Jistě chtějí skrýt pouhé listí

Dávno vím o triku,

kdy mnohý sebejistý

tak schovává neúspěch

Sedají unaveně na stonek
 

Holt chytil se jich pech!

Do rukou vloží výhonek cigarety

Zatím opodál listuji mobilem

než poslední dým vypustí rety

a neuslyším: ,,No tak, jdem?"

 

A jsou v čudu

V mžiku v důvěře

hřibařskému pudu

nahlížím za keře,

kde před chvílí seděli hřibaři

 

Ti by se divili!

Někdy se i zadaří

 

Pastýřova hůl

 

Průtrž mračen

Kapky jako krmíky

Strom až ke kořenům zmáčen,

opraný je dům, lavičky i chodníky

 

Svět celičký

vydrhnutý do čisťoučka

I potok vymyl z břehů všechnu špínu

a posečená loučka mlsně přijmá splaveninu

 

Večer usne

v mlžném oparu

Noc ticho po dešti naloží na káru

a ráno pak doleští všechno do blýskava

 

Marná sláva,

v květnu nemá hůl

pastýřovi osychat a déšť je jako sůl

v polévce přírody - těžký život by byl bez vody

Pouhý host?

Zamilovanost
Přenádherný host,
co všechny smysly pohltí
i pcháče změní v okvětí
a trable schová do klína
Poznala ji většina z nás
I to jak krást
klid spánku umí

Jen ten, kdo porozumí
rozmarným jejím gestům,
pouze ten růžovou cestu
nepoztrácí v krocích času
A dá velkou práci
prvotní něžnou krásu
ukolébat do pohody
dokonalé shody

Skřipce ticha

Na vlásečnici noci

skřipce ticha rozkrojily

temný pocit

prazvláštního polospánku

 

Ač svět bílý,

přesto temnou stránku

plevelí na vratkém kroku

rozhodnutí

 

Co vlastně nutí

v moku lásky slastně růst

do sedmikrásky

rozvoněné?

 

Pud a touha lidi žene

Než krvavá šmouha

svůj zkus zatne

do věty vratné

 

A dva světy

ve zlomu

vpustí peklo do domu

bez propustí

Relax na nedělní podvečer

Jaký asi je rozdíl?

                                                      Správnost odpovědi si lze ověřit na: Takže relax
(Autor neznámý)
Odpověď z Večerní relax zní: Auto začne zpomalovat, kdežto vrtulník zrychluje...

Vyjasněno

Za oknem se rozednívá
Ještě slunce paprsky češe mezi stromy
a už světla příval
pohlcuje stráně, kopce i všechny domy

A ze dvorka vlaštovička švitoří,
že dnešní den sluncem bude zalitý
A než nebe převlékne se z šedé do modři,
tak i ty odhodíš peřinu

V poledne pak do stínu
šupneš všechna trápení i s únavou
Hezčího snad nic není
jako když žežulka zakuká přímo nad hlavou
a seno voní do daleka

Krásný den všechny čeká

Senoseč

Posečené

Tu mraky černé zabouřily

Prosím, nehřmi!

Vydrž malou chvíli

Tak dlouho, než mi

uschne tráva do sucha

I to se stává

Na sena rádo vždycky 

poprchá

 

Někdy sporadicky,
jindy z plných plic
déšť rozbubnuje

hitparádu větrnou

A všechny kapky,

a že jich tu je, mračna v půli rozhrnou

a hned se valí

 z kopce dolů

Prošmejdí vám každou zmolu,

a všechno honem zpustoší

 

Ale co, kdo zmočí, vždycky taky usuší ...

Takže relax

Prosím o rychlou odpověď na jednoduchou otázku:

                                              Správnost odpovědi si lze ověřit na: Zasloužený relax
(Autor neznámý)
Odpověď z Relax na nedělní podvečer zní: Filozof staví vzdušné zámky, blázen v nich bydlí a psycholog tam vybírá nájemné.

Krtčí

Nemohu do rohu
zahnat zklamání
z neukojené nenasytnosti

Jeden se postí
a druhý kosti oblíže
mastnou bradou

A jestliže
mocní stát okradou,
mají na advokáty,
kterým pak bují pupky

No a ty
z malé chaloupky
marně prací potíš
dlaň z poza klece

Potíž je přece,
že i holá stráň
komusi patří

A ten nic nemusí,
postačí, když se bratří
se lží a mamonem

A pod tvým záhonem
krtek ryje
a je mu šumafuk, čí je


***


http://www.novinky.cz/ekonomika/336362-poslanci-podporuji-nekale-praktiky-retezcu-tvrdi-potravinarska-komora.html

Ledoví muži

 

Zlaté slunce asi

s deštěm vlasy

pročíslo si

V potoce

Po roce

v celé kráse

prostírá se

po krajině

jaro

Trochu líně

chladu se vzdalo

O to vznešeněji

kolem znějí

ptačí hlásky

v trylkách lásky

Už přiletěla

i kukačka rozechvělá

Marná sláva,

roky zase přikukává ...
Potvora!

A zimě padla závora

I ledy
S ledovými muži,

co naposledy
přišly si užít …

Jen jeden z mnoha

Nakřivo šiltovku

Rozeplou košili

Boty tak za stovku

Kalhoty přešili

(Byly po dědovy)

A na klopě sáčka

otakárek fenyklový

V poloze
mrtvého ptáčka

v příkopě tělo leží

Bez přítěží

Bez života

Jen slepota

kolem přejíždí

A býval zdatný Golem

než kopli ho do hýždí

Nic platný každý sval,

když s větrnými mlýny

silou lva se rval

Zůstaly stíny

 

Do konce naplněný ctností

ten vyvrhel společnosti,

jež na uhel svou spálil duši

v neprostupné buši s jedovými trny,

co zahnutým ostřím rozstřílet umí

pravdu ryzí

Odkvetl brzy

Jeden z mnoha!

Teď chladná strouha

je mu postelí

a tichý déšť smutek zoufalý

ševelí

Třeba jste ho poznali

 

 

***

 

 

http://www.novinky.cz/domaci/336158-telicka-a-jeho-firma-v-dobe-sporu-o-byty-okd-inkasovali-od-bakaly-desitky-milionu.html

Daleko od okna

 

Daleko od okna

dlí černočerná tma

V ní skrývá se bezpečí

Nikomu nesvědčí

hromy a blesky!

Mezi domy

z rozbujelé stratosféry
hrozivě třeskly

výboje, co bez boje
ve vteřině kácí strom celý

Černotu po krajině
zvrací žhavým plamenem

Aniž bychom chtěli

v rozjiskřelý den 
mění bouře noc celičkou

Neradno jít lesní cestičkou

 

Dá hodně námahy

dostat se za prahy

bezpečí domova

Kór, když od znova

zní mocný chór

dunivých sborů,

když buben bije
od shora dolů

Už jenom lije

Ticho po pěšině

Ticho po pěšině si to šine
jak by nic
a ještě z nohavic mu seno kouká
na nohy
zrovna, když rozvlněná louka
z pod modré oblohy
k zalehnutí nutí prapodivné pnutí,
co do očí
bije o sto šest

Jen co se vítr otočí,
už kolem cest kopretiny
vlastní stíny
přes trávu nevidí
a pouze závidí slepě
vyjednocené řepě
z nouze motyku

Tu skutečnost,
že po ostrém dotyku
jak pes chvost
rozvine listy do strany!
Aby ne, když do rány,
co hodně mladá,
hlína padá
shovívavě

Nech na vlastní hlavě
stéci máslo,
když šero zhaslo
sluneční svit
a noční nit šije už
plátno plné hvězd a měsíce
Půlnoční kuš
právě střílí světlice ...

Jen o fous

 

Je pryč zhmotněný kýč

běžného originálu

Zmizel ze stěny

vnitřního sálu

Zpola pěstěný,

zbytek však

rozlezlý slak,

jehož kořen dlí

hluboko v zemi

I tak je mi o fous lépe

 

Oko slepé nevidí do lidí

schovaných v plášti,

co ač plný zášti

růžově vlaje

do okolí

Z bílých krajek

pak plní solí oční důlky

A kdo pohlcen růžovou vůní,

hezky do papulky bezedných tůní

sám sebe vkládá a marná pak každá rada

 

Je pryč na chvíli, než zase zacílí hnusnou lež

doprostřed pole zoraného žalem

Zas bude bolet,

až svlačec na žitě zralém

roztočí piruetu slovíčkových slastí

přes vůni rozšafných květů až do nástražných pastí

 

 

***

 

 

Nenáviděný, proklínaný, neustále likvidovaný a přesto téměř všudypřítomný. I tak by bylo možné charakterizovat jeden z  nejúpornějších plevelů – svlačec. Jeho vlastnosti velmi dobře vystihují lidové názvy: opletník, obtáčka, plazivý koukol, pupenec, slak, slatec, svlak, šlatec či votáčka.

 

Zasloužený relax

Jak asi?

                                                                                         Odpověď na: A zase relax
(Autor neznámý) 

Odpověď z Takže relax zní: Když předběhneš druhého, budeš druhý a posledního prostě předběhnout nejde! Vždyť je poslední!

Manipulátorka

Bez pozdravu chutná slávu

slovní moci

I skvrnití mloci jsou milejší

než tučný mrzký šíp

jedových vzdechů

Svědomí stlučené z plechu rzi a falší,

co se vznáší v sebestředu

Co gram, to hrst jedu 

v sukni mini

Občas džíny nedopne

 

Ta mrzká svízel otáčivá

se k moci pne

vábným květem

Co dala vlastním dětem,

že ji odstrčily?

 

Je odstřelovač a když zacílí, 

prskne pláč a beznaděj

Ještě se směj

na cizím hrobě!

Však budoucnost visí na vratké skobě

 

Už založeny spisy

krávě bez vemene,

co všechny do dna dojí

Ale mě ne!

Já přijímám pravdu pod obojí

 

 

***

 

 

A když se dostane pod kůži blízkému člověku z rodiny, to je pak hodně velká svízel ...

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/335712-ridicka-zazalovala-chlapce-ktereho-zabila-autem.html

Mámo, dej

Nohy od ledu,
v hrudi bodláčí
Tak tohle nesvedu!
A přát si, nestačí ...

Sám sebe přikoval
do pohodlí závaží
Ač není car ni král,
už ví, že nic neváží
natáhnout dlaně
a dát úsměv přeslizký

Hlavně, že na ně
vkládají z papíru penízky
A na díru?
Na ni teď nemyslí
Že černá je nevnímá
Vše prý výmysly

A nohy má na stole
a ruce na klíně
Kdyby žil přes sto let
zas přijde nevinně
oblomit rakev či skálu

A vždycky mámo, dej
orchidej
i poslední kalu!


***


Kdo nepochopí, že dávat je víc než brát, nebude mít nikdy dost!

Trosky na obzoru

Věta rozervaná v půli,

když zvoní hrana na kopuli

rodiny

Ona sestra, on bratr jediný

 

A katr místo trámů krájí kuláče

Co zbylo z chrámu?

Okna od pláče,

co stéká po římse

 

Kde kalná řeka,

tam hodně bojím se

potopy, co utopí

sebelepší vztah

 

Slovo drsný prach
a myšlenka od sazí

provází kroky nenechavců,

co zobanem dravců klovají vlastní rod

 

S klidem a potají

berou vše, co vhod

pod zástěrou úsměvu

Dnes není, není mi do zpěvu

Čtyři stěny

Čtyři stěny,

z okna pohled do zdi paneláku
A my,
rozležené maso v láku
gaučů a křesílek
Možná ještě na balkoně,
v květináčích skromný lék

Tak nějak se asi cítí koně,
zavření do ohrady bez prostoru
V korytě klady nevidí
a přes oči vzdoru
smutkem hledí na lidi

Vždyť za vězením volná pláň
Jenže není k mání!
Civilizace, ta lítá saň,
prožírá se bez ustání
do kolébky života

Do pramene, kde stále ještě klokotá
voda země
nezkalená umělými procesy
Tam ještě liška chodí pít
a nad lesy se jen opar vine

Příroda nám nepromine
A svoboda není konto v Americe
Je mnohem, mnohem více ...

Mámě pro potěšení

Vykvetl tulipán

uprostřed zahrádky

jarním vánkem ovíván

Však život překrátký

do vínku mu dali

 

Jen co na slunci

světničku odhalí,

už mravenci

pasou se na kráse

tyčinek medových

 

I třepotavý bělásek,

chce nektar vysát z nich

Tu přiběhla holčička

a trhá květ tulipánu

Vždyť voňavá kytička

potěší každou mámu

A zase Relax

Jaký?

                                                              

 

 

                                                                               Odpověď na: Povelikonoční relax
(Autor neznámý) 

Odpověď ze: Zasloužený relax zní: Jednoduše. Ve skladišti je postel a všichni chlapi se usmívají



Dozrál čas na líbání

 

Prvomájový polibek

pod rozkvetlým stromem

Na dušičku vždy milý lék

Však mnohdy jen tak honem

není k mání

 

Děvče v rozkvětu

tvářičkou láká k zulíbání

Pak roky tam i tu

notně uberou na kráse

i toužení

 

Pojednou pusa nedá se

a smutek od ženy

přes vrásky padá

do májového ovzduší

Holt už není mladá!

 

Ovšem na duši

zůstává děvčetem!

Proto mládenci, i zralí páni,

najděte místečko pod květem

Právě dozrál čas na líbání