Je pryč zhmotněný kýč
běžného originálu
Zmizel ze stěny
vnitřního sálu
Zpola pěstěný,
zbytek však
rozlezlý slak,
jehož kořen dlí
hluboko v zemi
I tak je mi o fous lépe
Oko slepé nevidí do lidí
schovaných v plášti,
co ač plný zášti
růžově vlaje
do okolí
Z bílých krajek
pak plní solí oční důlky
A kdo pohlcen růžovou vůní,
hezky do papulky bezedných tůní
sám sebe vkládá a marná pak každá rada
Je pryč na chvíli, než zase zacílí hnusnou lež
doprostřed pole zoraného žalem
Zas bude bolet,
až svlačec na žitě zralém
roztočí piruetu slovíčkových slastí
přes vůni rozšafných květů až do nástražných pastí
***
Nenáviděný, proklínaný, neustále likvidovaný a přesto téměř všudypřítomný. I tak by bylo možné charakterizovat jeden z nejúpornějších plevelů – svlačec. Jeho vlastnosti velmi dobře vystihují lidové názvy: opletník, obtáčka, plazivý koukol, pupenec, slak, slatec, svlak, šlatec či votáčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat