Den je tak jiný

Slova zamrzla
ve víru dění
Ať už dobrá nebo zlá
Ani jediné není
v dohledu

Tak před svůj dům,
na plotek, lepím inzerát
Co jak slova popadl vztek?
Či vzaly snad směr do tropů?
Jsem bez nich jak v plotě kůl

I včerejší sníh zamrzl na schodech,
když mrazu dech
vítr rozfoukal
Taky hnědý kal vyleštil
v potoce do sklovita

Škoda těch chvil bez užitku
A venku svítá
Slunce beze slov
váže stříbrnou kytku
do osnov krajiny

Den je tak jiný ...

E

Pro dlouhé zimní večery tu máme trošku jiný soudek, do kterého se může pustit každý. Určený je nejen pro zábavu, ale hlavně k procvičení mozkových závitů. Pravidla jsou jednoduchá:
Slovo - Najít co nejdelší používané slovo, ve kterém se objevuje nejpočetněji určené písmenko
Věta - Vytvořit co nejdelší větu, kde každé slovo smí začínat jen určeným písmenkem anebo v samohláskách či v souhláskách je jen určené písmeno
Dílko - Složit nejen větu, ale pokusit se poskládat z vět i nějaký výtvor ...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Brept.

Prej v jedné cele ztřeštěle teplem vězeň celé mele:
   Heleme se, hen ten v lese, ten se nese! Jde směle přesně k řece, kde hnedle vedle jedle jede černé embé. V něm člen VéBé věrně třese bledé plece. V téhle řece se děsně těsně z temné klece jelec dere s jeseterem. Hnedle z knedle, kde Heleně přesně v ceně Petr svetr jemně pere, se smekl děs. Jenže teď se lekl jehněte, které v seně, ve velké trémě před teletem, květ jetele nesměle žere. Petr čest semkl v pěst. Ještě pes drze, kde v mlze vřes, štěkl dnes přesně v šest.
   Teprve teď je vše celé.
   Netleskejte, jen své srdce lehce teplem hřejte.

Salaš

 

Tepající srdce Chřibů

Vesnička nepatrná jako dlaň,

co zná naše vítězství i každou chybu

Tam důvěrně znám každou stráň

od prvních krůčků nesmělých

 

Zimní zábavy vždy stmelí starousedlíky i chataře

Na jaře zas květ se rozvoní, když chlapi staví máj

a padlým až k zemi vzpomínka se pokloní

Pak všem muziko hraj v hospodě Na dolině

či ve stánku Na hřišti

 

A ta hřibů vůně, co po dešti láká k vykročení!

Pro mě není krásnější místo

I ty turisto, při silvestrovském výšlapu na Brdo

chceš říct, když tlačí spěch: ,,Tak jdu dom, na Salaš"

Salaš je sice všech, však hlavně náš ...

F

Fabulace

Fakulta františkánů.

   Fiktivní fantom, falsifikující fixem faktury, fluoreskuje fialovým feromonem. Formaldehydová frezka figury feudálního Frankensteina funguje fotogenně. Foxtrot filharmoniků folkoristicky frázuje.
   Fenomenální frajer Franta fouká fajfku. Fííí, fučí fučák formujíce fontánu fobií ...
  ,,Festival. Furt fascinující film, flétna filharmoniků foukala fádně" frkl filmotékový fanoušek Frankensteina flegmatik Franta.  
   ,,Ff, francouzský film! Furt fandím  finálovému fotbalu, frkotu formulí, fantastickým flotilám, flámování, folku!" Frajeřil folkař Ferda.
   ,,Fuj, fandit filmu, fotbalu, formulím! Flóra, fauna, fyzika, formuje fond filozofů." funí flegmatický farář fixující flanelem frakturu fňukajícího fakana Formánka.
   Filip, flambující famózní fondánové fialky filištínsky frkl: ,,Frontálně fabrikujete. Fintivé fráze farizejství! Fanatický filatelista fáze fascinujícího fenoménu!"
   ,,Fiasko," foukl fárající Franta ...

Bojuj

Sever a jih

Dva protipóly

Jedna tvář plná pih,

kde odraz v zrcadle

tolik, tolik bolí

až na hrdle smyčka svírá

a druhé štěstí na křídlech netopýra

cestu klestí

 

Náhle na náměstí

karta červená

 

Přitom pevné, tak pevné má ramena
 a srdce dokořán

Proč sopka chřtán rozevírá

přes popel a lávu?

Zůstala jen malá škvíra

Pak už jen složit hlavu

k věčnému spánku

Škvírka tak malá jako v hrudi sval

 

Zdraví není skála

a umírá jen ten, kdo život vzdal!

 

 

***

Jsem tu i pro tebe, můj milý příteli

Je jaká je

 

Smrt je vykoupení života
Ale ta temnota!

 

Neznámé tmy se bojí snad každý


Ovšem až ji poznáme,

pak to bude navždy  ...

Kolmo

 

Nabitá energií
lačně piji čistou vodu

z kamenného brodu

volných cest

Také musím nést

vlastní kříž

a zemská tíž

zase přitahuje třmeny

I tak právě je mi

volněji než volno

Zrovna totiž kolmo

jdu proti proudu

všech karavan,

kde každý sám

na velbloudu

houpe svět

A konce nevidět ...

Čekání na světlo

Právě teď cítím,

že asi svítím zbytečně

Na točně prázdno a otazník

 

I ten mník
 chladně otřel se o kameny

a holé kmeny do tmy křičí

prázdnotu, když tu

 

Ruka něčí ticho stíná

Zvonkohrou i pavučina

se jemně chvěje

 

Kde je?

Sebe se ptá vnitřní hlas

Ne, nepropás
 tu sladkou chvilku ...

 

Dvě srdce v ladném v trylku

zvoní poledne

a jas od něj i ode mne byl hrozně prima

 

Noc dohasíná

Plaváček

Splynutí

Skvostná blaženosti
na podmostí noci,
nesu si ten pocit
vznešených katedrál,
když varhany nad námi
vesmír rozehrál
andělskými tóny

A my s křídly na těle
hodně ztřeštěle
letěli jsme mezi hvězdím
Co teď s tím následkem?
Skrytě pod pupkem
klíčí zvolna

Každá cesta zmol má
na tisíce a ženy plíce
vždy za dva dýchají
na kraji nového života,
co pláčem rozmotá
všechny smyčky

Bezelstným úsměvem
zdolá příčky,
co den co den
před člověka
staví řeka
mířící k oceánu

Ve vlastním rámu 
vody volně plynou
než nás hlínou přiklopí
a sobě na klopy
připnou chryzantému
Vše ve jménu života


***


Někde nás nový život nečekaně zaskočí a jinde nepomůže ani moderní věda ...

Slepičí

Kohoutek mi utek

a ze všeho nejvíce

mám teď vztek,

že sousedovic slepice

nám u dveří láteří

 

Prý kohout po stráni

dnes hodně je prohání

A to ještě včera za plotem

kdákavě snily si sen

s hřebenem na hlavě

Chtěly mít krasavce pod pantoflí

A jen ho klofly,

našeho kohouta,

už jim hřebínek spad

Vždyť pouta

hned každé chtěl dát

A prý že floutek

je ten náš kohoutek

Tak už ho nechtějí!

a že prý raději

zpět mám ho dom vzít

No řekněte, dá se to pochopit?

Až prý

 

Napnutá tětiva

Před výstřelem

Kvapem čas ubývá

Před kostelem stráž

 

A prý až

zavřou ovečky do ohrady

a vlci do smečky

semknou řady zubaté

 

Jak to poznáte?

Takříkajíc jednoduše

Každý krajíc se dme v pýše

se spoustou chutí až k nakousnutí

 

Pak prostě otevřeme ústa

a hezky z gusta

nasytíme hladovce

Nebuďme jen ovce!

 

 

***

 

 

http://www.novinky.cz/domaci/358594-po-snizeni-dph-nektere-leky-dokonce-zdrazily.html

Bez kyslíku

Křídla létavic

sněhem polámané

Není nic

Jenom amen, pravili

A U víly v kavárně

je na dně

Opitý do němoty

Prý měl boty

z toulavé kůže

Než chytl úžeh

Hned pak nocí, dnem

letadlem

spěchal domů

Jenže na sta hromů

burácelo za dveřmi

Odvahu pil z černé tmy

Schoulen na schodech

chytal druhý dech

Bez kyslíku

Po nadechnutí lapl kliku

Dveře letí a hned tři děti

kolem krku pověšeny

Jisté je jen, že jsou jeho vlastní ženy ...

Brána ticha

 

To temné ticho z kamen vyhaslých,

co má plamen jak zmrzlý sníh

a leží zachmuřeně na židli,

pověšené na čakany po dědovi

Ten dávno s námi nebydlí

To ticho, co mlčky všechno poví,

pak na potůčky pověsí se

a tam kde sysel v noře je,

přesně tam své závěje

vane do výšky

Ba ne, nerozlouskneš oříšky

mohutného ticha,

dokud vlastní pýcha

zamyká ústa na sto západů

a minulost bohapustá

okupuje zahradu

opuštěných chodníků

Ticho už jen ve zvyku

dýchlo den do noci

a kdo se v něm potácí

z plna nasytí se

teprve, až jej tichá píseň

pohltí zcela

Spánkem brána ticha vyhořela

Tak stoupej

Krutá zima pod mrakem

Kdo jednou stál pod prakem

Ví a zná

A jaro v nedohlednu

Však než se sehnu

Princezna

Ta drobná sedmikráska

dlaně laská

Do pohody

Dnes ještě zatažená obloha

A cesta tak ubohá

Však vpředu schody

Tak stoupej!

 

 

***

 

 

Je spousta schodů na houpačce života a narozením vstupujeme na první. Pak už jen nahoru, dolů ... 

A dokud jsou, žijeme!

Bídně

Bída hlídá
každá ráno
Dbá, aby vždy bylo bráno
z hromádky, co nepřetéká
Ráda kleká před chudobou
Tam i ptáci zobou
potravu do volátek hladových,
když kolem jiskří zmrzlý sníh

Bída šetří
Tak má pro tři
hladné krky do talíře
Jediná možná ví, že
i velký koš má někde na dno
A z velké výšky se snadno
do pampelišky nepadá

Bída dá
v těle ducha
A kdo se do ní zaposlouchá,
tomu křídlí obzory, pevní svaly,
by konzumu navzdory
člověk malý ve vlastním umu
zvedl hlavu a hned vidí
kolik lidi bídu má

U ptačích hnízd

Nahoře,

až u ptačích hnízd

je dobře

Tam slyšet větru svist

bez zábran

Sluneční polykat paprsky

Proměnit se v šestihran,

co květům na blůzky

vykreslí obrazce

budoucích plodů ...

A co to chce?

Postačí vykročit před dům

zaběhlých zlozvyků

a pozměnit stálý směr

Čas opět se přesmykl

Proto ber

všechno neznámé

ukryté na dosah

A hlavu si nelámej,

zda zrovna tento svah

není nad lidské síly

Ve strachu mnozí

vlastní sny utopili

A teď je to mrzí ...

Od poupěte

Všechno spí

Jen ticho do větví
maluje bílou tuží

Svět v růži
zamyslel se nad smyslností smyslna

Cesta není úplná
a vesta z ledu hodně chladí

A prý růžové je mládí!


***


Nejenom kopřivu mráz nespálí ...
(A to už bylo na teploměru i -15°C)

Nafůkané

Před obědem

ve snu bledém

viděla jsem

 jak jde lesem

fujavice v zamlžení

V okamžení

sfoukla svíce,

vyřadila elektriku

Pak ve vzlyku meluzíny

jukla lidem na komíny 

Ten den závoj bílý

pod patami zimní víly

těžce vlál do zmrzlé tlamy,

i na futrál bez houslí
A my doma sami

 

Bodliny se zakously

do doliny zafoukané

Mrazu plamen

spálil tvář až na polštář

 zatemnění

Den se mění

 před obědem ...

Zatím sněží

Mít sílu karabin
A vystřelit
Až krev jeřabin
zaplní byt nebytím

Pak pohled zachytím
Do oka, do drátu
A pod led uzamknu zubatů
Bez kosy

Proč jenom na nosy
všem věší bulíky?
Mají z nás patníky,
co stojí kolem cest minula?

A cesta uhnula
Dál pádíme dálnicí
Od výstřelu
V krvavé štvanici

A kdesi na podbělu
jaro leží
Venku zatím, zatím sněží ...



***


http://domaci.ihned.cz/c1-63331780-soucasna-vlada-nedava-lidem-nadeji-mini-klaus-strany-jsou-podle-nej-vycpele?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed

Buď čarodějka

Zvedni hlavu

Ty, ponížená!

Ztrácíš se v slzném davu

Však stále jsi krásná žena

s nebesy nad hlavou

 

I čas paměť má děravou

A sráz není skála!

Vzpomínáš?

 

Byla jsi malá

a neprůhledný plášť

halil tvář kapucí

Nebála ses čarování!

 

A kluci?

Pod tvou strání

stále stojí na čekané

Nikdy nic není dané!

***


Není nic krásnějšího, než potkat pravého
A není nic vzácnějšího, než si ho i udržet
A recept?
Sázka na nejistotu! (Pracovat na vztahu každou vteřinou - neuvěřit bludu, že vztah vydrží na věky)

Stín na srdci

Bolest neutichá
Prostupuje tepnou k vlásečnici
Mé štěstí, můj život i mateřská pýcha
na kolenou klečí pod šibenicí

Se slzami prosí minulost
ať dá poučení
všem, co při setmění
hryžou kost a vidí v ní Madonu

Ona jim nepatří
I tak chtějí ji do domu
vlastních vrásek

Kdo poletuje v povětří
a neváží si sedmikrásek,
tomu léto křídla spálí
na lehátku frajeřiny
Pojednou sám a z velké dáli
dívat se bude jak jiný
s kyticí hude
před světicí ztracenou

A bolest je cenou
za všechny chyby, co nevidíme
Ale, co kdyby!?
Jsme sobě stínem ...

Vysoko

Vysoko, přespříliš vysoko,

až tam za Mléčnou dráhou

Život je jen naoko

a čas znovunalezený dragoun

s nabitou mušketou

Však roky rychle odkvetou

 

Další střela od boku

kolem tence prosvištěla ...

Nějak není mi do skoku

Pouze z čela stírám mráz

spadlých hvězd

 

Žilo by se snáz

znát hned od začátku

konce cest

i sebemenší zkratku

a kráčet bez omylů

a špatných rozhodnutí ...

 

Moci tak po Nilu

proplout s chutí faraona

a vědět, zda on či ona

jsou přesně ti praví

 

Jenže jsme dítka od Moravy

s hvězdami nad hlavou

a s nohama na zemi

A paměť máme děravou,

co neváží si zázemí ...

 

 

***

 

 

Nejenom my, ale i naše děti se nejvíce naučí vlastní chybou, za kterou si však musí zaplatit každý sám. Marná je každá rada zkušenějších ...