To temné ticho z kamen vyhaslých,
co má plamen jak zmrzlý sníh
a leží zachmuřeně na židli,
pověšené na čakany po dědovi
Ten dávno s námi nebydlí
To ticho, co mlčky všechno poví,
pak na potůčky pověsí se
a tam kde sysel v noře je,
přesně tam své závěje
vane do výšky
Ba ne, nerozlouskneš oříšky
mohutného ticha,
dokud vlastní pýcha
zamyká ústa na sto západů
a minulost bohapustá
okupuje zahradu
opuštěných chodníků
Ticho už jen ve zvyku
dýchlo den do noci
a kdo se v něm potácí
z plna nasytí se
teprve, až jej tichá píseň
pohltí zcela
Spánkem brána ticha vyhořela
Žádné komentáře:
Okomentovat