Bolest neuticháProstupuje tepnou k vlásečnici
Mé štěstí, můj život i mateřská pýcha
na kolenou klečí pod šibenicí
Se slzami prosí minulost
ať dá poučení
všem, co při setmění
hryžou kost a vidí v ní Madonu
Ona jim nepatří
I tak chtějí ji do domu
vlastních vrásek
Kdo poletuje v povětří
a neváží si sedmikrásek,
tomu léto křídla spálí
na lehátku frajeřiny
Pojednou sám a z velké dáli
dívat se bude jak jiný
s kyticí hude
před světicí ztracenou
A bolest je cenou
za všechny chyby, co nevidíme
Ale, co kdyby!?
Jsme sobě stínem ...
Žádné komentáře:
Okomentovat