letošní je louka
V ní přesmutný splav
poslední kapkou brouká zurčení slzí
Kéž, prosím, kéž déšť drzýmísto rosy zkosí
vyprahlou zem
objemem napité houby!
Vrzavé klouby právě hlásí,
že počasí čeká zlom
V dálce zvon naděje
se směje na budoucí košík hřibů
Vítr již do pohybu prohnul stromy
plné žloutnoucího listí,
zatímco blesky, hromy
cestu čistí vydatnému dešti
Mokrý je štít i vlasy rozcuchané,
když kapek pirueta
vášnivě hasí plamen
vyprahlého léta ...
Žádné komentáře:
Okomentovat