Smutek podzimu
padá do stínů
všech zákoutí
Potěší, zarmoutí,
pro pěší
čeří louže
Ach, můj bože,
o rok jsme zas starší
- pokrok straší neučené
Na štěstí vše není černé, ba ani bílé
Vždyť tóny roztomilé
kreslí listy stromů
I bouřných hromů
čím dál méně
a teplo v ceně nejvyšší
stane se, když chlad nese
ze skříní kabáty
No a ty?
Smutek podzimu
házíš do stínu včerejška
Jaká škoda bylo by promeškat
zármutkem třeba jen jeden den
...
Žádné komentáře:
Okomentovat