Také dnes sténá les
pod zvukem pily
Pod bukem,
kde z pramene jsme pili,
zachvěla se zem
Náhle kmen
hřmí bolestí
Rachotem si klestí
cestu mezi velikány
Ještě nedozněly všechny rány!
Slza z deště na zem padá
- tak ráda
jsem utíkala ke stromům,
co náš dům
vrhaly do stínu
I poutník s oblibou spočinul
na mechu zeleném
a v něm bez sebemenší chyby
na jediné noze žonglovaly lišky - hřiby
Teď po úvoze táhnou dřevo bukové
Nutně prý ho třeba na nové
stoly, židle - chceme přece dobře bydlet!
I v řece, co člověk pokořil,
hynou štiky - úhoři
a voda teče dál . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat