Smutné psaní včera četla jsem
Na řase vlhko z venku,
prázdnou sklenku v ruce
a srdce sevřené v pěst
Tolik cest
a každý má tu svoji
Jeden v kroji,
druhý na Adama
A stejně otevře se jednou brána
každému a bez debat
až mistr kat
ukrojí poslední krok
Však dokud jsme tu
nevěšme na roletu
slova poslední,
ale radujme se, že se dnešek i pro nás rozednil . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat