Svlečená do šedi dne
beze jména proběhne
štrůdlem lidí,
co vidí dál, než na špičku nosu
Co je osud a co touha
sáhnout na vrchol věže?
Jeden strouhá,
jiný stěžeň zvedá do nebes
Kde les má kořeny
a kde my domovinu?
Proč jiným dávat vinu
za plány zhatěné?!
Ještě ne,
ještě nenastal čas pravý
Prozatím sál dravý
nenosí tě na rukou
Však ani sláva není se zárukou
Občas stačí, když mával
křídlem ptačím
právě zhojeným
Stoupá dým i myšlenky
ze sklenky dopité
Poslední kapku vysál vítr,
co tu nám i té rozlámal křídla
Tma právě zřídla . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat