Měsíční svit prostoupil byt
přes mříže oken
V ten moment sen ustoupil bokem
a luna s výrazem uličníka
mlčky říká: Spíš?
Měsíc je totiž tulák zvědavý
Tu a tam se staví
do každé ložnice,
kde snům mlsně krajíce okousává
zatímco venku tráva pyšní se závojem stříbrným
Měsíc co měsíc právě s ním
dávám se do boje
- přestože okna pokoje
temní těžké závěsy,
zas a zase skulinku najde si!
Je dnes passé klidný spánek,
proto na verpánek vkládám slova,
co klávesnice hbitě klová do úplňku
Nad města i nad vesnice
právě totiž vylil tůňku
Žádné komentáře:
Okomentovat