Záchytný bod

Přesně o půlnoci vyli vlci

na měsíc ukrytý za mraky

- prchají oblohou

Dělat zázraky ani vlci nemohou,

proto pláčí po kopcích,

kde sníh letos schází

Vyjí o nesnázích

viditelných na každém kroku,

co zezadu, z předu i z boku střílí šípy

Kořen staré lípy

mohl by vyprávět!

Třebas jak lákal voňavý květ včelku

Vcelku každý kvítek krásný byl,

leč pouze jeden okouzlil ji zcela

a nejedna včela pak medem zpečetila závazek

Jak květ zrál,

zvolna zapomínal na svazek

a semínko dal zemi napospas

Taktéž konipas mohl by povídat

kolik poklon chce ještě dát své vyvolené

Hlas jako zvon a stále dveře uzavřené má!

Dokonce i zima stěžuje si na slunce

rozlité po kraji

Jen co se setkají, už žárem sežehne ji docela

Láska je cela bez oken, bez klíče, bez dveří

Pravou najde jen, kdo v těžké chvíli uvěří 

v záchytný bod - osudu každý svůj je lodivod 

***

Hlavně neházet flintu do žita - ten či ta vždycky někde je a naděje umírá poslední . . .