Na sněžném plese

Zapadly schody, louky i silnice

Ze zmrzlé vody bělounké suknice

vysvlekly krajinu ze šedých odstínů 

do barvy jediné

Kéž bělost zavine i černé chmury,

co dlouhé túry konají v nejedné dubové palici

Ani papír balící nestačí na ně

a mokré soli pak plné dlaně

Prý nejvíc bolí ukřivděná ješitnost

Přitom stačí říct: ,,Dost bylo chmur,

nižádný dvůr nemá barvu jedinou!"

Vteřiny, dny, též roky pominou

Kroky řídí si každý sám 

a sebeklam je špatný směr

Vždyť v životě spousta děr i přístavů,

tak proč nakládat na hlavu víc než snese?

Dobojoval

 Ať je to jakkoli,

smrt zlá není

- tělo už nic nebolí,

jen to probuzení nepřichází . . .

Na svícnech oheň vzplál,

moc nám tu schází

a přesto s námi žije dál

V srdcích i vzpomínkách

Upřímnou soustrast . . .

***

Zemřel kamarád, hasič, prostě Člověk. Navíc v tu nejnevhodnější dobu -  pro smrt žádná doba vhodná není! 

Šťastné a veselé

A je to tu zas

- předvánoční čas

Nákup, kapr shon,

v zácpě krokem dom

Hadr, kbelík,

jejda, balík zůstal na poště!

Na sníh koště nachystat a šup spát

Brzy ráno probudit, zkontrolovat dům či byt

Trouba peče, děti zlobí:

Čas se vleče, co kdyby Ježíšek nepřišel!?

Za okny již běl do tmy padá  a nálada je sváteční

Překrásné dny vánoční při rodinné pohodě - na ledě či na vodě💖

 

Dagmara

 

Přání letí dnes pro Dagmarku:

Ať je kdes, do pohárku přání 

lijeme hned po svítání 

hlavně zdraví, štěstí kus,

také autobus plný trpělivosti

Prostě nechť předvánoční dostih

jako vždy zvládá na jedničku

Na závěr kytičku,

co trochu plaše 

posílají holky ze Salaše

Vánoce 2021

  

Kopce zasněžené

Mezi domy vítr žene pozdravy

Hlavně to zdraví přejeme si!

I k těm bez adresy letí vzpomínka

Nejedna maminka slzy suší,

když stesk v duši řádí více

než jiné dny při pohledu na svíce adventní

Vždyť láska hoří přes kopce, klidně až do zámoří

Jak ovce vždy dítka se roztříští do nového života,

pak v rodišti protéká samota ukrytá pod ledem

Naštěstí jednou ročně řeknou si: ,,Dojedem!"

A všichni pak společně u jednoho stolu poklábosí

Jen tak, třebas o počasí, o dětech, o všech těch letech

plných nadějí a ztrát - kéž spolu byli by napořád!

Jenže to nejde, čas pohody přejde a zas jsme jen ten žeton v ruletě

Být dítětem přece smíme být jen tu malou chviličku . . .

Proto alespoň všem přání kytičku

pro každý nový den posílám od srdíčka:

Ať nikdo není sám, z očí jen štěstí slzička nechť kane po tváři

a až čas vánoc prozáří venkovní chlad, hlavně to zdraví všem chci tu přát💗

Lenka

Rozhodnutí je na nás

Holoubek bez peří

dnes leží u dveří

zámeckých

Jen běloučký sníh

zdobí tělo kamenné

z kraje dne zrozeného

Křehká něho bez života,

co za psota přivála tě k domu

 tomu, kde klíč chybí? A i kdyby!

Bez klíčníka

nikde klika k nalezení

věru není!

Jen dveře dubové

hlásají dál snové prožitky,

když pod kytky zvou ovečky krmené strachem:

Jediným vpichem prý vklouznou do těla

a všem vezmou naději!

Vpichem, co prý později

člověka spoutá nelidskými okovy

Proč pouta? K čemu a nač? Nikdo nepoví!

Zbytečný pláč nese se od ÁRA

- dalšího holoubka mrcha morová dostala!

Že za slova nikomu zdraví nekoupíš, dávno víš . . .

***

Covid zmrazil na východě Moravy život - Novinky.cz

Tereza

Terezko, Terezo, Terezičko, 

naše jsi sluníčko 

hřející i v zimním slunovratu,

proto jen pro tebe přání krátké je tu:

Cesty vratké ať vyhnou se ti zdaleka,

života řeka tišinou nechť běží k radosti všech,

pouze štěstí vzdech nechť znají tvoje rety

a jako květy na letní louce nechť svěží stále jsi

Prostě rozkveť nám do krásy

- to vše a mnohem, mnohem víc

přejí nejen babičky a strýc

Michal

 Michale, Míšo, Michalku,

na chvilku zpomal chvat,

právě teď chci tobě dát

v krátku přání k dnešnímu svátku

Zdraví nechť drží se tě jako klíště,

štěstí tolik, co naplní nejmíň hřiště,

na cestě žádné výluky,

práce ať jde ti od ruky stále

Jo, a v života sále nechť samota a problémy

vyhnou se ti obloukem

Prostě přeji za všechny nechť nejen dnešní den

vyjde dle tvého přání

V čase ranním L.V.

Václav

Václave, Véno, Vašíčku,

jen na malou chviličku stůj

Dnes jen tvůj je totiž den

a proto éterem malé přání k tobě běží:

Ať mysl tvá stále stejně svěží,

zdraví nechť už víc nechuraví

a přátelé vždy jen vesele ať s tebou druží

Též problémy nechť se zúží na prkotiny

Trable, stíny hoď hned do koše

a plně užívej si rozkoše,

co jen útržkem život dává na tácy

Též po práci zasloužené spočinutí

Od srdíčka a s velkou chutí

to vše a i mnohem více

Václavovi přejí nejen salašnice💝

 

Nejen pro prvňáčky

 Hodně šťastných kroků

v novém školním roku,

Kamarádky, kamarády,

co nepodrazí a mají rádi

společné chvíle

Taky trošku píle v učení,

které pak výbornou známkou ocení

každý úča bezvadný

Zkrátka, přeji jen dny

bez problémů

A k tomu všemu ještě pusu

od mámy, táty, od babičky

a jednu taky od dědy i od tetičky

Už tady nehlídám já

Kožich od sazí, 

oči uplakané,

tak odchází nejvěrnější tvor

,,Sbohem, můj pane . . ."

Bez viny poznal jsi bol

zlomených žeber

,,Seber mě jim, prosím, seber,"

tenkrát prosilo štěně

Pak přišel jsi ke mně!

Byls mi přítelem

- na světě, na celém,

není věrnějšího druha

Můj ochránce i vzpruha,

co nikdy neublížil nikomu

Do domu vnesl jsi bezpečí

Stáří však neléčí žádný lék

Navždy patří ti vděk

Již dech se ti úží . . .

Tam pod trnitou růží stolistou

vybral si sám místo k odpočinku

Nemohl přece slyšet moji zmínku,

že přesně tam pelíšek vykopu poslední!

Krásně teď sní v tom psím nebi

Horší bylo by, kdyby nikdy nebyl . . . 

Pro Janu

Naše milá Jani,

krátké přání dnes k tobě letí

Vždyť na louce květin

jsi jako skvost,

co radost roznáší okolí

Ať přeješ si cokoliv,

vše nechť splněno

- ne pro jméno, ale proto jaká jsi!

I slavík zpívá si, když kolem kráčíš

Také my číš zvedáme ti na zdraví . . .  

Jiří

 

Dnes svátek má Jiří

Nejen my čtyři

- já, babí, Bibi, Čertice -

přejeme ti nejvíce zdraví, 

štěstí nechť ti kvete na každém kroku,

nejednu výbornou známku ve škole

a až na kole vydáš se k vodě,

tož plné kádě trofejních ryb

A jestli je někdy hůř, věř, zase bude líp💝

V sedmaosmdesáti

 

Stáří maří všechny naše plány,

jiskří rány 

i vzpomínky

Tátové, maminky

mávnutím vánku 

přetáčí stránku na děda, babička

Ale když kytička do kolíbky vykvete,

nic není krásnější nad polibky vnoučete

s očkama oblohy!

Neúnavně dál pod nohy

čas sype těžší a těžší krok

a rok málem za měsíc překulí se jako nic

Kolem nespočet známých svící dohořelo,

ani tělo neposlouchá,

jen neodbytná moucha u ucha bzučí

Strach, že všechno končí

krade rozum i cit

Dítětem tak moci být . . .

***

Včera moc hodní záchranáři odvezli 87letou osůbku do nemocnice - zatím to vypadá dobře, tak držme palce . . .

Strůjce osudu

 

Žít se dá i z mála

Nejedna duše napohled zaostalá

žije mezi mraky

osud ne ledajaký, ale svůj!

Nevybrala si vilu v přepychu,

ani sluj dračí!

Potichu směje se, nadává, mračí,

pak rozzáří ji slunce svit

Na oltáři má nekonečna nit,

co do jehly občas navléká

Onehdy nit řeka vymyla do pavučiny

- prý rýmy i gramatika, hrůza děs

Přesto múza dnes

pod závoj mlhy šije stuhy

stehem bez pravidel, bez zámku

Snad případnou poznámku bez hluku vydýchám

Vždyť strůjcem osudu každý sobě sám

Proč asi?

 

Letošní jaro má nějak jiný ráz

Poslední roky kralovalo

Vždyť louka, sráz mílovými kroky

dřív pyšnila se zelení i modrým nebem

- mezi ní tisíce květů vůni světu vysílalo 

Letos s ledem ne a ne se rozloučit

Za rozbřesku stíhá mráz pomoučit

nejednu stezku či břehy potoka,

zatímco louka marně tlačí stébla trav

na pozdrav slunečním paprskům

Nejednu halůzku pupeny prosí o rozpuk

Jabloně, buk i třešně spolu s kosy

netečně vzhlíží do krajiny liduprázdné 

Na čem asi vázne letošní dodávka

slunečního svitu?

Poptávka dávno odeslána z kanceláře, z bytu!

Že by formuláře kdosi vypsal ledabyle?

Či na kobyle místo cestou úřední zaslány byly?

Každý se někdy mýlí - možná jen počasí

své vlasy si načechrává a proto utrum má dnes les i tráva . . .

22.března 2021

 Pondělí nadělí všem Leám a Leonkám,

i já krapet do mlýna pro ně mám

Bruneta, blondýna, prostě děvče jak má být

musí řádně oslavit dnešní den

Přeji všem - obzvláště té jedné jediné,

co bez záště práci, rodině věnuje se plně,

nechť oči radostně září jak tůně při jara rozbřesku,

 brzy vydej se na stezku pravé lásky

Jen slzy štěstí nechť bez nadsázky čas od času 

hladí tvou něžnou líc, svou krásu v srdci nes

a mnohem, mnohem víc

- hlavně zdraví přejeme, tobě Lejči, dnes

19.3.2021

 

Josefům nese se přáníčko jako dům 

Maličko, stejně jako všici,

mají to Pepíci letos ztížené:

Místo slunce jim žene 

vítr sněhové pozdravy

a do trávy buší chlad

Dnes s kyticí slov jim jdeme přát:

Především jarní vánek do tváře,

štěstím a láskou provoněné polštáře,

z květin omamnou vůni

a hlavně zdravím tůni naplněnou po okraj

Včil muziko jim hraj . . .

🎵🎸🎹🎺🎻

Nejen internetové souboje

 

Všimli jste si,

co za hlasy píší komentáře?

Tváře v roušce schované, 

slova ostře kované

slastně buší do čistých duší

zkušenosti, špínu i maličkost

Mnozí valí vinu za vlastní zlost 

na každého bez rozdílu

Přitom málo stačí - k dílu ruku přiložit

a naučit se žít i z mála

Žádná skála se nezdolá,

když ze zdola i ze shora

slova hranatá se kutálí

Ani když zpovzdáli dirigujeme horolezce

na nepřehledné stezce bujarými názory,

které situaci navzdory potácí se na drti

- ta po chuti jen kibicovi!

Jenom on ví, co je správně a co ne

Však posaďte ho na koně

a hned jeho je i vůz 

a za ním cesta hrůz

*****

Pomáhat si navzájem je lidské a mělo by to vždy být samozřejmostí. Dokonce i kritika je forma pomoci - pokud ovšem má formu kritiky a ne koňského kopyta . . .

Předjarní namlouvání

Prý jen tak sedl pták na větvičku,

kde na samičku pomrkává

Co jak je ta pravá, švitoří

Již hoří mu v oku plamen

Krásou mámen naparuje pírka

Malá chvilka a vyvolená

se k němu má

nevděčně

Netečně přesedává na halůzku vpovzdálí,

kde zobáčkem blůzku z peří rozhalí

Už se háčkem chytila,

čiřiká slastně šikula

Rozvinul ocásek

po vzoru páva

- o vlásek

však unikla mu sláva!

Hnedle vedle u dveří

kocour cílí večeři

Skok jediný zhatil vidiny

jistého sňatku

V nastalém zmatku drápkem sek

o kousek vedle - frnk, prázdná teď jedle

Utichl zvuk ptačího švitoření

Mezi mraky slunce zuby cení 😁 

I tebe se to týká

 Zamračené předjaří 

neustále naráží 

na noční mrazy

Ale už brzy

vypukne estráda zeleně,

co nejen mě pohladí pestrými pohledy

Kočičky, jehnědy

jak vždycky čekají,

až slunce po kraji prostře tepla sílu

V momentě ostře

i podběl s květem devětsilu

rozvine vůni kolem tůní a lesních zákoutí

Vesmír opět rozkroutí

spirálu květů,

co včelkám v letu nabídnou pylové pohárky

Vždyť dost bylo zahálky!

Na zahradníka pilka, motyka volá

A neříkej že se tě to netýká - zahálka holt musí z kola!

Sněhová nadílka

 

Oslepující slunce

zlaté mince hází do krajiny

Stačí mžik a už stíny

vchází na chodník umetený

Do stěny první vločka naráží

- z nádraží nebe hustě vede

houf neposedných nezbednic,

co jako nic sedají na nosy i na brýle

Na kosy, co v přesile pod jabloní

zobou vše, co lidé vloni nesklidili,

přes závoj bílý vidět není

- vždyť se právě čerti žení!

Závoj hravě vítr sfoukne

a tu se v okně slunce zhlíží

Stopy lyží netečně protnuly nevinnost

- pro všechny konečně sněhu zase dost . . .

Nezvaný host

Stojí žebrák u dveří:

Někteří otevřou bez klepání,

jiní s palnou zbraní míří na tupce,

co srdce má dokořán

Prý zrovna nepozván - 

zvát sebe sám nesmí!

Marně pláče celý vesmír

(I malé ptáče hnízdo opouští)

Přes houští nových vizí

zvolna mizí šňůra pupeční,

když další generace

má na place tajemnost

Bývaly doby, kdy host

byl do domu požehnání

- v době atomu a četování 

návštěva znát musí správné kódy

Kloužou schody slzou máčené

Až vlna se přežene přes příští generaci 

i tažní ptáci navrátí se zpět

a slza u srdce třeba i jim bude lpět

Přáníčko pro Mojmíra

Kalendář každému dnes poví,

přát že jdeme Mojmírovi

Přejeme ze všeho nejvíce

zdravím řádně namazané krajíce

po nocích blahodárného spánku,

všechny problémy

konečně ať mají na kahánku

a do života arény

štěstí nechť ti háže rukavici

To vše a mnohem, mnohem více

přejí všici

(💓Ještě pusu od salašnice . . .)

Jednou bude pozdě

 Odpusťme sobě i jiným vinám

Na vyviklané skobě stále fotka visí

Šel jinam - pouhé kdysi

kotví v paměti

Kdo ví, možná jen smetí

vymetl z budoucích cest,

přes bolest připnul křídla k letu

než poslední cigaretu típnul do bláta

Slova klikatá posílá po větru,

do svetru z mohéru balí skrýš úschovy 

Volnost mu neberu

Odhodil okovy, tíha však zůstala 

Zkušenost prastará ví že zlost ve skříni

prašpatný je ukazatel

Jednou i zatoulaný datel zaklepe na dveře

Prázdno v kuchyni - pusto otevře

Odpouštím

Jak prosté - odkopal kořeny,

co se zemí byly srostlé

Pouhý šmik a tatam je nevolník,

který vše nedostal - teď bude král!

Zcela odstřihnout minulost

 je jako přetnout kost

(v momentě, kdy jsme v ráži)

noze vlastní či paži!

Novou zas mít je vskutku bezva

Přes všechnu snahu zůstává jizva

každému vrahu vlastních vzpomínek

- nižádný lék ji zcela nevyhojí

Sebe sám se bojí ten,

kdo životem klam nese si

- střídá adresy a doma je nikde a všude

Odpouštím ti - i mně odpuštěno třeba jednou bude . . . 

***

Každý, kdo přišel třeba jen o článek prstu, do konce svého života ho cítí, i když ho vidět není. Moderní věda sice dokáže přišít náhradu, s kterou se žije stejně dobře, ale pro vždy zůstane jizva, která připomene . . . 

Vstávej

 

Volání kohouta

spánku nit odpoutá

- stránku snů do svítání

zamkne bez reptání

Marně chceš navázat

uzel, co častokrát

svízel je zmotaná

Zavřená dnes brána

Vždyť sluneční paprsek

drápkem zas do tmy sek

Za sklem právě se probouzí

den celý od sazí

Čistí jej naděje, 

že štěstí vždycky je

na dosah prstíku

- už bere za kliku! 

Dnes obzvláště je hustý

- by neproklouzlo mezi prsty

neváhej a jak prý se občas říká, 

spaní vale dej chvatem vítězného zápasníka . . .

Divná to zima

 

Sněží

Jen stěží 

vločka počká

na druhou, třetí,

co střemhlav letí

na mokrou zem,

kde koštětem

zničí košilku 

krajkovou

Do dvou

bělost ryzí

zmizí i z krajiny

a den tak nějak jiný

prostře se do smutku

Hle, tam v koutku

ostrůvek sněhu

bělavou něhu 

ochránil

Kolik sil

má letos zima?

Jak bylo by prima

vzít lyže, sáně, boby

a do přírody jen tak vyrazit

Jó, kdyby mráz zostřil břit,

sráz vezmeme sešupem

a kalupem na to hned

řeka, brusle, led!

Smíšený déšť

Další vločka hází očka

na černou zem

- sníh zameten dřív než dopadá

Mizí s ním i nálada bělostná

Mlžná tma dál slunce halí

Ptám se, zdali v neděli

 konečně mráz zacelí nesplněné přání?

(Prý na horách špetka sněhu k mání!)

Z mokrých břehů voda prýští

a na hřišti kaluž bez ledu,

ani před váš dům sněhuláka dnes děti nestaví

Kdypak zima asi napraví mrazivé resty?

Ale až se tak stane a nečekaně cesty sníh zavalí,

vzlyk zoufalý z našich úst počne růst

- buďme rádi, že zatím jen hladí

zamračeně paní Zima vrásku nad očima

Dokud jsme

Smutek na pápěří běží světem

Ještě včera byl dítětem

- dnes starý pes,

co neštěká, jen vrčí, kňučí

Bez obručí, bez zábran,

nepozván užívá si důchodu

- u vchodu zakázaný vjezd

Není cest zpátečních . . .

Ani sníh nějak nehalí

špínu splínů, když pohled zoufalý

ke komínu zpoza mříží zhlíží

Póza lhostejnosti maso z kosti obírá

Tu škvíra naděje prohřeje

vrásky na čele - zas přátele obejmul

Zmizel mráz a místo nul 

opět slunce svítí

Každé vlnobití pročistí moře

Buď jistý, že i hoře vyhoří

a z pohoří čistý pramen vytryskne

Není amen dokud jsme!