Máj

Aniž kdo tuší

máj zlehka prší

kapky štěstí
do ticha tmy
prošlých dnů

Trochu bojácně
vztahuji dlaně
v naději,
že ty a já,
že my
vložíme na ně
útržky nesplněných snů

Již pery chvějí se
dotykem hvězd,
noc úsvitem
počíná kvést
a my,
kryti hábitem nekonečné lásky,
darujem moc času,
jenž konce i počátky bytí
v nedohlednu koupe,
přitom v tváře tiskne vrásky
i hranici lidského žití,
co na štěstí
tolik,
tolik skoupé