Čím to, že ruka hladí
přitom ústa svádí
boj s ledovou tříští?
Slyšíš?
Voda pryští
z rampouců minulých let
Amor se střelou vzhůru luk zved
a šíp přesně zasáhl cíl
Snad moudrý čas smyl
bolesti ran,
co ze všech stran
vázaly ruce
Snad dvojí tlukot srdce
pozvedne mříž touze,
co dlouze
vězněm byla bez viny,
aniž znala příčiny
krutého utrpení
Nezapomeň,
raději
cit nech volně plout
v naději,
že zbavíme se pout
a v životě novém
pak sobě budem blíž
Nepokaž to, prosím, již
Z knihy Volná jak prokletí
Žádné komentáře:
Okomentovat