Dívá se na mne
smutně osamělá
Touží, chřadne
a bývala smělá
zlatá polní víla
Deštěm slzí
dny, noci protančila
pro slunce jediné
tonoucí v přívalu
rozbouřených řek
Jednou promine,
že štěstí je pomálu
a dar zapomnění
přijde vhod
Zdalipak co změní
výbuchy z vod,
pocta gest
k poslední plavbě na parníku
klesajícím ke dnu?
Domovy vodou sťaté v mžiku!
A v blátě cest
zvednul
samotáře
Proč si ho všímal?
Jen jak řeky příval,
jak mihotavá záře
teď valí se životem
a za plotem bez tyčí
ve tmě nechává stát
Pro lásku jepičí snad?
Srdce dál tajemné
pluje v bezedné krajině
Snad jednou pozná,
že obloha hvězdná
ani pravý cit
potopou nezhyne
Z knihy Volná jak prokletí
Žádné komentáře:
Okomentovat