Trny štěstí

Pročpak ta dáma
sama jen sama
kráčí životem?

Stále otázku si kladu
jakou asi vadu
skrývá pod krásy pláštíkem?

Je jako růže před odkvětem
Jistě protřelá světem,
přec nevinná zdá se být

Stejně jako jiní muži
i já jemně v dlaně brát chci růži
a v uzel pevný svázat nit

To ne krásy pýcha!
Letité trní strachu píchá
Kapky krve touha roní,

z modře očí slzy kanou...
Nechtěla říct na neshledanou!
Pláče pro mne a já pro ni

Z knihy Volná jak prokletí