Štěstí je život

V nekonečno prázdnoty vstoupilo štěstí
Měníc se v zem, vzduch a vodu
čekalo s časem na rozcestí,
pak vydalo pokyn k života zrodu

Štěstí je život, co chtěl bys víc?
Ty, zplozený třeskem lásky,
zázrak nad zázraky, malé nic
zrozeno v matčiny vrásky?

Poklidně kráčíš života během,
navyklý v všednost maličkostí

Tu rána a blesk!
Vše pokryto sněhem
Tma...
Ni stínek po radosti

Rázem vážíš štěstí na vahách bytí
Jen života během chceš poklidně jíti
a proměnit v den bezduchou noc

Štěstí?
Toť motýl hozený větru napospas!
Vidíš ho okamžik
Rázem mění se v prach

Nepatrné zrníčko ti uvízlo za nehty
Nevíš o něm
Přec ho máš jen ty!