Napsala jsem báseň
Bolela tak,
až jsem ji vhodila ohni
Prázdně zazářila
samotou temné noci
Nekonečně zebe
v palčivé mříži lásky
Umlč tlukot!
Raději hluchá, slepá být
než slyšet zvony štěstí
a nesmět
si
sáhnout!
Bolela tak,
až jsem ji vhodila ohni
Prázdně zazářila
samotou temné noci
Nekonečně zebe
v palčivé mříži lásky
Umlč tlukot!
Raději hluchá, slepá být
než slyšet zvony štěstí
a nesmět
si
sáhnout!
1 komentář:
smutno, když štěstí je na dosah
a nesmíš sáhnout naň
život dal ti pěstí a prožíváš krach
za své snění platíš daň
Ale na druhou stranu, co by to bylo za život bez kousku snu, že? I když někdy bolí.
Okomentovat