Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 1. září 2009

Bylo nám...


Devět let školy
Vzpomínky potěší
Vzpomínky bolí

Dávno jsme se rozešli
v celý světa kraj
Od spolužáků, od drahé maminky

A teď muziko , hraj!
Navrať nazpět vzpomínky...

Už je vidím jako dnes:
Osmá třída tiše sedí,
vzadu ,,čtyři z tanku, pes"

U tabule vždy s nápovědí
stáli jsme okatí a vyjukaní,
když učitel zas vyvolal

A v bazilice v šeru ranním?
Přes zákaz úkoly se psaly dál...

Ach, to byla krásná léta!
Starosti šly kolem nás...

Čas každému osud jiný splétal,
rádi se však vždy sejdem zas!

A je věru tvoje škoda,
kdo nemohls přijet na setkání

Život proteče jak velká voda
Příval mocný,
ticho,
zvonu zaklimbání

***
Báseň vznikla při setkání spolužáků z velehradské školy. Focení vždy probíhalo na schodech před školou a jsme zachyceni na závěru osmé třídy. Dnes zde mají domov stáří jeptišky a Velehrad se pyšní zcela novou budovou místní školy, kterou jako dříve navštěvují i žáci Salaše a Modré...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

na fotce spolužáků velký chumel
kluci ušatí, holky jak cumel
občas nad albem vzpomenu si taky
na čas her, malin nezralých
a v nedohlednu života mraky

Tož,a včíl pověz, kerá žes to děvčica. :)

Lenka Rezková řekl(a)...

Druhá z leva sedím
vlasy stáhlé do culíku
a život před námi
No nebyla to nádhera?