Perioda

Černý den, černý sen

Cop minulosti zapleten

k zlosti i k slzám

Jen múzám

svolíme rozplétat

vlásek po vlásku

Létu do závěru

prostírám otázku,

Proč já, věru?

Tolik je lidí!

Proč jen mě smůla vidí?

Což nemám právo na život

a na štěstí?

Před sebou stále plot

i červené návěstí

A chci jen jít dál,

odhodit žal,

smutek vysvléct do hola,

by bolest nemohla

kvést na mém trápení

A právě na dně zítřek pramení

Vždyť uvnitř nás

je síla nepoznaná

Vlastní já a vůle vstát a jít

Ač zdám se zcela rozedraná

stačí zbytky uchopit

a z cárů počít zítřek plést

Prostě vykročit

na jednu z mnoha cest

a minulosti přestat otročit...

***

Nejednou se cesta životem zamotá natolik, až převažuje pocit nejhlubšího dna, odkud není úniku a právě tehdy je pravý čas začít znovu...