Lesním rohem být

Lesním rohem být
Jak bohém
znít krajinou
něžného srdce
V tlukotu prudce plát
i zahynout
bubnem deště,
zázrakem rytmů těl

Ještě, ještě
za mrakem
svit měsíce rázem se chvěl,
když tu srázem
prosvětlil touhu

Krom lesního rohu,
zaostřena být v zorném poli
a ač žena,
v hájení době,
cítit jak bolí
zas a znovu
vášeň lovu skrývat v sobě

Pak v bludišti světel,
co srnec vznosný,
brát v paši jetel rosný
Prožívat muka
ladných laní

V pevných rukách
být palnou zbraní
Jít přes cáry mlh
Denně, co věrný druh
a němě, klidně i mimo cest
stezkami nechat se nést

Rázně i rozechvěle
být v dlaně brána
Z bázně pocítit v těle
palby šleh

Dávná touha po letech obeznána
Mámí rozkoší lovce stisk
Ale ouha!
Jsi štěstí zisk
či budoucna prohra?


***

Cestou přes les se na pasece pásl srnec se srnou. Pohled to byl k nezaplacení a dokonce jsem stačila několikrát stisknout spoušť, jenže LUMIX nedokázal v šeru dostatečně zaostřit, i tak jsem záběr použila...