
Smím, milý, na malou chvíli
vkročit do tvého světa?
Předlouhá léta
živořím v žaláři vlastního snění
v bláhové naději,
že přijde princ,
co mávnutím proutku
zlé v dobré změní
A on nepřicházel
Do kornoutku žití
čas rok za rokem sázel
a já pro nepatrné kvítí
sklízela bodláčí
Málem nestačím
foukat rány,
znenadání zjeví se sen
Stojím mu tváří v tvář
Nevím, co dělat jen!
Snad jak slepá tělo své
položit na oltář lásky?
Nechť budoucnost rozetne
zda hadí jed či převzácný cit
hladí mi vrásky
Nestačí pouze snít!
.
***
.
1 komentář:
Je hezké, když nás někdo ze sna probudí do reality, co je jako sen.
Okomentovat