Pastelky mezi prsty zamračenabarvy kreslí do korun bez mízy
Ač zelená stále hodně cenná,
krajinu pozvolna šedivá vyklízí
Pozdě se rozední do mokrých cest
a až k poledni slunce rosu počne mést
I mráz stříbrnou kosu
o štíty hor už lačně brousí
A nezbední kosi
o padavku se dělí pod jabloní,
když do záclony noci slunce kloní
svíravý pocit nostalgie
Než vkročíš do magie na kraji lesa!
Tam totiž stopám pod kolesa
mlha vtiskla jen tak mimoděk
nádherné trsy václavek ...
Žádné komentáře:
Okomentovat