Odpuštění

Nepatrné škobrtnutí

mezi pruty dlouhých dnů

A bez rozmýšlení čas odsednul,

když na ději tlení 

pozvedly se obrátky

 

Do oprátky totiž

vstoupila potíž

Na to klidným hlasem

moudro krouživým lasem

polapilo vzbouřenou ctnost

 

Spíše chvost ohnivě sršící

za kštici ulpěl v oku

prvotního kroku

Hned pročištěné ovzduší,

kde bez kuší

slova cestu metou

 

Ať jsi tím či tou,

nikdy zlý stín

se zcela nevypaří,

když na oltáři urážliva

odpuštění neulpívá

 

 

***

 

 

Ať vědomě či nevědomky každý dělá chyby a některé zpětně nelze napravit, ale jde se z nich poučit Hlavní je umět odpustit. I sobě.