Nestíhám vůbec nic
Ani utřít slzu ze zřítelnic
zamračené oblohy
Ve skluzu
nemohoucí mátohy
vstupuji do rána
Probrána jen napůl
pokládám na stůl
rozvitou růži
Po slunci touží
růžové plátky
Nic nejde vzít zpátky!
Ať chci nebo ne
vše odvane čas
včerejších vín
Byl mi vším
toulavý konipas,
co do trávy pod okno usedal
Na ptačí bál
nejspíše odletěl
s rojem včel medových
A první sníh usedá
do míst, kde nezbeda
roztančil cestu za rozbřesku
Nyní beze stesku
mokrý jíl vrabci obsypali
bojovým pokřikem
bojovým pokřikem
Zatímco v dáli jarní sen
šije si nový kabátek s květinou v pase
To aby ze zimních šarvátek se vrátil v plné kráse
Žádné komentáře:
Okomentovat