V obzoru podzimu

Ve stínu ráda prominu

i žhavost slov,

co do osnov rytec mrazivě tepe

A pírko od káněte

ve vzduchu

plave neslyšně

 

Pryč jsou žně i senoseče

a po poli

už jen vítr vleče soukolí

 spadaného listí

zbarveného do ruda

Pak na zápěstí tma ruku dá

 

Čas svlečený do půli,

s ovocem na dlani

 k zimě se kutálí,

zatímco na louce motýl se prohání

zmítaný poryvem

ohnutých trav

Vem kde vem,
hlavně všechny zbav
plískanic chladivých,
co za nic mokrý sníh
metou do tváře
letního oltáře