Mlha prosycená zítřejším sluncem
Tenká stěna
Kde jsem?
V brlohu nechtění
Tam v rohu
hodně trápení
na hromadě
A kolem kádě
s vodou vřící
Uprostřed
volně na pramici
leží střep
vrávoravého štěstí
Chtěl jsi mi snésti
rýmy i s oblohou
a já chtěla jsem být
víc než mátohou,
co neprotáhne nit
uchem jehly
K zemi záda se sehly
a z pěny vstala mlha
bez slunečního svitu
Kulhá, zatímco ty tu
nejsi ...
Žádné komentáře:
Okomentovat