Dva protipóly
Jedna tvář plná pih,
kde odraz v zrcadle
tolik, tolik bolí
až na hrdle smyčka svírá
a druhé štěstí na křídlech netopýra
cestu klestí
Náhle na náměstí
karta červená
Přitom pevné, tak pevné má ramena
a srdce dokořán
a srdce dokořán
Proč sopka chřtán rozevírá
přes popel a lávu?
Zůstala jen malá škvíra
Pak už jen složit hlavu
k věčnému spánku
Škvírka tak malá jako v hrudi sval
Zdraví není skála
a umírá jen ten, kdo život vzdal!
***
Jsem tu i pro tebe, můj milý příteli
2 komentáře:
To mne moc oslovilo. Teď se mi vràtili oba rodiče z nemocnice, ale připadá mi, že snad v horším stavu, než tam šli. Přeji jim i adresátovi té krásné básně vítězství.
Co se týká spádové nemocnice a pobytu v ní, mám naprosto shodné zkušenosti s mými rodiči.
Na jedné straně dá se říct zachrání život, za což mají můj velký dík a na druhé straně té křehké dušičce vezmou vůli žít. Stačí jeden jediný netaktně se chovající ošetřovatel, či absolutní nezájem o potřeby nemohoucího pacienta, kterého jejich, ne vždy adekvátní metody přivážou k lůžku. Maminku již po druhé během půl roku obvoďák musel ihned po propuštění doléčovat antibiotiky a já trpělivě poslouchat nářky. A to tentokrát měla na pokoji perfektní kolektiv pacientek. Ovšem kdykoliv byla ve specializované nemocnici, spokojenost byla 100%
Vždy záleží na lidech!
Dík za komentík a přeji pevné nervy a rodičům brzké zlepšení
Okomentovat