Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

středa 25. února 2015

Čtu

Čtu mezi řádky nespočet slov
- tákhle jsem malučká

Tvůj dům vyřezaný má každý krov,
zatímco moje klučka
ohmataná stiskem ruk,
v srdci zahojená stará rána
a tělo luk po výstřelu

I když od podbělu do oskeruší
slunce buší bronz do čela,
stejně zůstávám čtvrtá
Nic si z toho nedělám
- hrozně ráda totiž kutám grumbíry

Opět po chvíli
čtu moudré řádky
V mžiku beru zpátky počáteční tvrzení
Vůbec nejsem při zemi,
ale dívám se zpříma do očí slov!

Je prima, že tys našel pevný krov,
kde žádný mráz nemá šanci
propašovat meluzínu
Vždyť v každém ranci
ukrytých přehršel bývá stínů ...


***

Vzniklo po přečtení jedné z knih Jaroslava Čampulky, http://www.libres.cz/kniha/88-moji-zene/  ,

Žádné komentáře: