Píšeš strašně lehce
nevázaně, svázaně
Odtrhnout se nechce,
když do dlaně
mozkových závitů
myšlenky vlétají
Hned je mi tu
jako když po ráji
jdu sepnutě
s Adamem
(Přitom nechcu tě
Jen nad rámem
netištěné knihy
vracím se zpátky,
když měla jsem ještě pihy ...)
Dál neřestně nakukuji do ošatky
něžných chvil,
co tolika slovy, tolika slovy
s jednou ženou jsi zachytil
Jen ona, Jarmila ti poví
jak má tě ráda
- Takhle moje nitro vidí
jednoho kamaráda z tolika lidí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat