V hlavě bije šest
myšlenek na odjezd
Kolem všichni stárnou
Ale já ne!
To jen krajinu jednotvárnou
protnul kámen bezmasý
Na vlasy všem bez vytáčky
kreslí sníh mráčky stříbrné
Pod bílý lem
mlha rozvine bolesti povijan
Nespočet rán
se prokulhává do noci
Ještě včera sláva,
když pravnuci
darovali křeslo na houpání
Dnes, přetrhané spaní
další vrásku kreslí na čele
Na otázku, kam odešli přátelé,
jasná odpověď:
Na věčnost!
Kolem pluje šeď,
v ní hledá most, co ač k nevíře,
letitě pevné vlastní pilíře
Po trati supí čas
Co neztratil, vzal si ďas
Myšlenky
do sklenky s alkoholem
teskně vchází
Býti tak Golem!
Hned postaví aspoň tucet hrází
pro každého, na přežití!
Náhle kotva se zachytí
o starého převozníka
(Od nikud nikam duše převáží)
Osiřelo nádraží ...
3 komentáře:
Krásné!
Krásné!
Děkuji
Okomentovat