Ujel vlak

 

 

V hlavě bije šest

myšlenek na odjezd

Kolem všichni stárnou

Ale já ne!

To jen krajinu jednotvárnou

protnul kámen bezmasý

 

Na vlasy všem bez vytáčky

kreslí sníh mráčky stříbrné

Pod bílý lem 

mlha rozvine bolesti povijan

 

Nespočet rán

se prokulhává do noci

 

Ještě včera sláva,

když pravnuci

darovali křeslo na houpání

Dnes, přetrhané spaní

další vrásku kreslí na čele

 

Na otázku, kam odešli přátelé,

jasná odpověď:

Na věčnost!

 

Kolem pluje šeď,

v ní hledá most, co ač k nevíře,

letitě pevné vlastní pilíře

 Po trati supí čas

Co neztratil, vzal si ďas

Myšlenky

do sklenky s alkoholem

teskně vchází

Býti tak Golem!

Hned postaví aspoň tucet hrází

pro každého, na přežití!

 

Náhle kotva se zachytí

o starého převozníka

(Od nikud nikam duše převáží)

 

Osiřelo nádraží ...