Bez světla, beze tmy,
vzkvetla mi
orchidej
- voňavá epopej krásy!
Jakpak asi
bílá září
na tváři neurčita,
když v tunelu svítá
naděje,
co mnohde je
propast
bezedná?
Přesto každý hlas
rozezná
Jakkoli
- klidně i v průletu!
Krůpěj se solí
do květu
ve stesku snesla se
Hned na to bělásek
mlžného pápěří
v kadeři červánků
do vánku
vetkal pousmání
Voňavé vlání
vyroste klidně i z temnoty
Jste co jste!
Vaše je štěstí i trampoty ...
Žádné komentáře:
Okomentovat